Archivy blogu

Prodavač humoru (Prodavač humoru) 1984

Poctivý a trochu naivní ředitel estrádní agentury Jožin Petránek zasedá v kvalifikační komisi, která posuzuje baviče a artisty všeho druhu. Muž tvrdě odmítá jakoukoliv protekci. Jenže v práci i doma ho kvůli tomu čekají jen samé potíže. Odmítnutí umělci protestují, Jožinova manželka Anna by zase ráda do showbyznysu prosadila dceru své kamarádky. Ke všemu začne Jožina svádět jeho nová sekretářka Zuzana. Petránek nakonec podlehne francouzské šansoniérce Madelaine. Jenže Zuzana zavolá paní Petránkové a ta vyžene manžela od stolu i od lože. Jožin posléze přijde o funkci ředitele a stane se řadovým estrádním náborářem. Teď pro něj teprve začíná ten pravý estrádní humbuk…

Sladké starosti (Sladké starosti) 1984

Komédia o poctivom a šikovnom cukrárovi Šimonovi. Skromný starý mládenec sa v praktickom živote stáva ľahkou obeťou svojho šéfa, matky a zástupu vydajachtivých žien. V príbehu sa objavujú osvedčené postupy takmer všetkých dôležitých období filmovej komédie. Počnúc lumiérovskou etudou so záhradnou hadicou cez melancholického tuláka až po postrach okolia – Jacquesa Tatiho. Jurajovi Herzovi sa tak podarilo výrazne obohatiť nielen kolibskú dramaturgiu 80. rokov, ale najmä skromnú tradíciu slovenskej komédie.

Divoké kachny (Code Name: Wild Geese) 1984

V Hongkongu začíná bojová operace, v níž mají být zničeny proslulé sklady opia na severu Thajska, jimž vládne krutý mafián Lao Khan. Mezinárodní komando je složeno z nejschopnějších mužů s dokonalou výzbrojí. Avšak mafiáni jsou neméně zdatní a vybaveni moderními zbraněmi. Dochází k bojové akci, v níž se představí herci světového formátu – Klaus Kinski a Ernest Borgnine.

Stín kapradiny (Stín kapradiny) 1984

Film na motivy stejnojmenného románu Josefa Čapka. Kamarádi Ruda a Vašek chodí společně pytlačit. Jednou v noci skolí v lese srnce, ale jsou přistiženi hajným. Ruda ho bez rozmýšlení zastřelí a společně s Vaškem jej pak v lese zahrabe. Jejich čin ale nezůstane utajen, a tak musí oba chlapci utéct z domova. Nějaký čas se potloukají, vykradou osamělou usedlost, opíjí se ap. Jednou narazí ve venkovském autobusu na četníka, který si jich všimne. Chlapci se snaží zmizet v lesích. Zdá se, že se jim to na nějakou dobu podaří, ale při jedné bujaré pitce jsou zaskočeni náhlým příchodem četníka Marjánky, kterého bez milosti zastřelí. Následující den jsou obklíčení na kraji lesa a v přestřelce s četníky oba zahynou.

Cesta kolem mé hlavy (Cesta kolem mé hlavy) 1984

Do psychiatrického sanatoria Sluneční dvůr nastupuje nový pacient. Je jím středoškolský profesor češtiny Robert Kilian, trpící depresívní neurasteníí, která se u něj projevuje chorobnou nerozhodností. Jeho největší problém momentálně je, že neví, jestli se má oženit se svou dívkou. Brzy se seznamuje s ostatními pacienty, léčebným řádem i zdravotnickým personálem. Ti se zase seznamují s ním a jeho okřídlenou větou Pojďte, budeme na sebe hodní! Za dobu pobytu se u Kiliana vystřídají tři terapeuti, z nichž každý má naprosto odlišné léčebné metody: první je zastáncem terapie zdravým vzduchem a psychodivadla, další se naopak pokouší vzbudit v pacientovi zdravý vztek. Nakonec přichází mladá doktorka Březinová, a ta Roberta neodolatelně přitahuje

Atomová katedrála (Atomová katedrála) 1984

Stavba gigantického objektu, jakým je jaderná elektrárna v Dukovanech, si žádá pouze ty nejschopnější odborníky. Takovým je inženýr Hlaváč (Jiří Krampol), který se na projektu podílí od úplného počátku jako stavbyvedoucí. Musí se vypořádat s mnoha problémy, zejména s nedostatkem pracovních sil. Kvůli intrikám podřízených a alibistickému vedení je nespravedlivě sesazen na nižší funkci, čas mu ale dá za pravdu a při slavnostním zahájení provozu elektrárny je už opět hlavním vedoucím. Náročná práce si však vybírá daň nejvyšší, jeho srdce nevydrží zběsilé pracovní tempo… Film Atomová katedrála byl natočen podle románu Stanislava Rudolfa Běh znaveného koně. Režisér Jaroslav Balík se pokusil o ambiciózní psychologickou sondu do pracovních i rodinných problémů vedoucích pracovníků a za pomoci pro něj typických retrospektiv předložil svůj obraz tehdejší funkcionářské elity. Balíkův snímek vybízí ke srovnaní s o deset let starším filmem Jiřího Menzela Kdo hledá zlaté dno (1974). Ten také postavil do centra dění elektrárnu (vodní nádrž Dalešice) a díky poetické kameře Jaromíra Šofra tato stavba působí až podmanivým dojmem. Naopak kamera Viktora Růžičky v Balíkově filmu nenabízí nic než šedivé, neosobní záběry betonových kvádrů. Kontraproduktivní je i hudební doprovod, dlouhé pasáže z Mahlerových symfonií a klavírních koncertů Petra Iljiče Čajkovského patří do zcela odlišného typu filmu. Film dále sráží ploché dialogy a nepřesvědčivé herecké výkony. Jiří Krampol je v roli inženýra Hlaváče stejně bezradný jako ve své druhé ústřední roli normalizační éry, kterou je uvědomělý předseda JZD Štěpán v propagandistickém filmu Karla Steklého Tam, kde hnízdí čápi (1975). Vzhledem k tomu, že se oslavné budovatelské opusy točily především v 70. letech, je Atomová katedrála tématem i pojetím jakoby o dekádu zpožděná. Nicméně především díky ní byl Jaroslav Balík v roce 1985 oceněn Státní cenou Klementa Gottwalda.

Hra s ohněm (They’re Playing with Fire) 1984

Student Jay Richard (Eric Brown) je sveden atraktivní profesorkou angličtiny Diane Stevensovou (Sybil Danning). Oba mají jasnou představu o tom, jak si zpříjemnit život. Jejich úmysly se ale tvrdě střetávají s ďábelským plánem manžela Diany a navíc ještě s řáděním krutého zabijáka. Film plný napětí, erotiky a násilí od začátku až do poslední minuty.

Až do konce (Až do konce) 1984

Sudety, květen 1945. Skupinka ustupujících německých vojáků zajme skupinu mladých dělnic, totálně nasazených v chemické továrně. Chce je využít jako rukojmích během svého postupu k americké demarkační linii. Spolu s nimi se ukryje v nedalekém zámečku, který se vzápětí stane místem posledního boje odehrávajícího je jak v myslích, tak i v kulisách válkou rozbouřeného československa, krátce před osvobozením. Psychologická sonda, stejně jako komorní drama uprostřed zdí malého zámku je mozaikou minipříběhů mapující osudy, postoje i myšlenkové pochody jednotlivých postav na obou stranách barikády.

Poločas štěstí (Poločas štěstí) 1984

Padesátiletý Ondřej Bozděch rozváží uhlí po pražském Žižkově a nade vše tuto čtvť miluje. Strávil zde celý život a zná tady všechny sklepy. Právě mezi žižkovskými činžáky žije svůj obyčejný život, právě zde si užívá starostí i radostí s dospívající dcerou Markétou i s neposedným synkem Ondrou. Jeho nejlepším kamarádem je řidič Karel, bývalý matematik, který kdysi musel opustit svou práci ve výzkumném ústavu z politických důvodů. I když Karel je inženýr a je úplně jiným člověkem než přímočarý Ondřej, stal se během času téměř členem Bozděchovy rodiny. Časy se však mění. Staré domy ze Žižkova mizí jeden po druhém, Markéta se musí vdát a Karel dostane nabídku vrátit se ke své původní profesi. Ondřej se chtě nechtě musí zastavit a zamyslet se, jaký to vlastně žije život… Nostalgický příběh, který zachycuje proměnu starého Žižkova v moderní část velkoměsta, natočil režisér Zbyněk Brynych v roce 1984. Po šestadvaceti letech se tak vrátil na místa, kde natočil svou proslulou Žižkovskou romanci. Hlavní postavy Ondřeje a Karla napsal scenárista Vojtěch Měšťan na tělo Josefu Vinklářovi a Jiřímu Adamírovi.

Útěk ze sna (Dreamscape) 1984

Ve výzkumném středisku je vyvinuta metoda, s jejíž pomocí je možné vstupovat do snů jiných lidí a ovlivňovat jejich životy. Vynález chtějí zneužít teroristé k zavraždění prezidenta USA.