Filmy žánru: Válečný

Beaufort (Beaufort) 2007

Netypický válečný snímek zachycuje atmosféru v izraelské vojenské pevnosti Beaufort na území Libanonu a odehrává se několik měsíců předtím, než byla po ukončení války mezi oběma zeměmi v roce 2000 evakuována. Film neobsahuje scény otevřených bitev a nepřátelská strana je zde přítomna pouze jako neviditelná síla, která shazuje na pevnost bomby. Snímek se soustředí na vykreslení vztahů mezi postavami a postihnutí klaustrofobní nálady v podzemních bunkrech vybudovaných pod pevností. Skrze naivní hrdiny demytizuje okupační válku a ideály, v jejichž jménu byla vedena. Tvůrci nemohli natáčet přímo v reálném Beaufortu nacházejícím se na cizím území, a lokace proto zrekonstruovali blízko jiné bývalé křižácké pevnosti na hranicích Izraele.[Febiofest 2008]

Přežil jsem svou smrt (Přežil jsem svou smrt) 1960

Vyprávění vězně z tábora smrti. Boxer Tonda Majer, který se dostal do koncentráku pro rvačku s gestapákem, vzpomíná na vražednou práci v lomech, na kruté týrání nacistů a na vězeňskou solidaritu, která mu pomohla přežít. Sugestivní dílo významného tvůrce.

Svítalo celou noc (Svítalo celou noc) 1980

K politickým výročím vznikaly povinně oslavné filmy – a mezi slavená výročí patřilo též řádně upravený odkaz Pražského povstání na počátku května 1945. Vypráví příběh českého lékaře a zdravotní sestry, které jako rukojmí zajala německá jednotka, obsadivší budovu gymnasia. Protagonisté tak museli řešit nesnadné mravní problémy, navíc umocněné ustavičným ohrožením. Tvůrci propojili v zásadě komorní drama, soustředně do omezeného prostoru a mezi několik jednajících postav, s rozmáchlými výjevy pouličních bojů, do nichž nezbytně zasáhnou i spásné ruské jednotky… Dlužno ovšem přiznat, že zamýšlená mravní i psychologická dilemata vyznívají hodně toporně a nepřesvědčivě jak vinou toporného režijního ztvárnění, tak bezvýrazných hereckých výkonů.

Kyborgové (Cyborgs: Heroes Never Die) 2017

Válečné drama Achtema Seitablajeva vypráví o jedné z nejdramatičtějších fází rusko-ukrajinské války. Jde o příběh obrany letiště v Doněcku, o které se bojovalo 242 dní. Bojové scény i kulisy zničeného letiště posloužily tvůrcům filmu jako platforma pro diskusi o tom, za jakou Ukrajinu každý z jejích obránců bojuje. Vzhledem k tomu, že protagonisté filmu pocházejí z různých věkových i sociálních skupin, i jejich motivace a vize Ukrajiny se od sebe liší.

Overlord (Overlord) 2018

V předvečer dne D jsou američtí parašutisté vysazeni za nepřátelskými liniemi, aby provedli misi, která je zásadní pro úspěch spojenecké  invaze. Ale když se přiblíží k svému cíli, začnou si uvědomovat, že v nacisty okupované vesnici se děje více než prostá vojenská operace. Zjistili, že bojují proti nadpřirozeným silám, které jsou součástí tajného nacistického experimentu.

A Private War (A Private War) 2018

Mottem Marie Colvin bylo Já to viděla proto, abyste to vy vidět nemuseli.“ Film začíná pohledem z výšky na zničený syrský Homs a o něco později se ve stejném městě i uzavírá. Mezitím vidíme v prostřizích londýnský svět večírků vyšší společnosti, zažíváme Mariiny lidské vztahy, léčbu posttraumatických poruch léky i vodkou, sledujeme ji na Srí Lanku, kde jí exploze poškodí zrak (od té doby nosí na oku klapku), sledujeme odkrytí masového hrobu ve Falludži, její rozhovor s Muammarem Kaddáfím, noční můry a strachy, dvojí udělení novinářských cen a další večírky stejně jako další místa hrůz až po návrat do Homsu.

Sousto (studentský film) (Sousto (studentský film)) 1960

Krátký snímek Studia FAMU a Jana Němce pod pedagogickým vedení Václava Wassermana, Václava Hanuše, Bohumila Šmídy a Josefa Dobřichovského. Na sklonku druhé světové války stojí na nádraží vlak s vězni z koncentračního tábora. Tři zbědovaní muž přemýšlejí, jak se dostat k nedaleko stojícím vagónům s chlebem. Potřebují se před plánovaným útěkem posílit…

Poslední motýl (Poslední motýl) 1990

Paříž, druhá světová válka. Francouzský mim Antoine Moreau je zatčen gestapem. Jeho milenka spolupracovala s protinacistickým odbojem, čehož chtějí jednotky SS využít k tomu, aby se v židovském ghettu podílel na kruté komedii. Dostane za úkol připravit dětské divadelní představení, které by inspekční delegaci Mezinárodního červeného kříže přesvědčilo o spokojenosti a štěstí života v ghettu. Moreau se však dokáže vzepřít nechutné objednávce a pojme inscenovanou hru O perníkové chaloupce jako podobenství o skutečnosti, jež měla být utajena. V mezinárodním obsazení vytvořil Milan Kňažko další postavu v uniformě (po Zániku samoty Berhof), tentokrát se však jednalo o muže z druhé strany, důstojníka SS. Slavného francouzského mima chtějí nacisté přimět, aby pohostinsky vystoupil v terezínském ghettu. Když umělec zjistí, že jeho produkce se má stát součástí cynické kamufláže, uspořádané pro důvěřivou komisi Červeného kříže, rozhodne se vyslovit pravdu o skutečných poměrech v Terezínu vládnoucích. Režisér Karel Kachyňa, jenž tento přece jen staromilsky, ba místy až sterilně pojednaný snímek natáčel v mezinárodní koprodukci (a hlavní roli ztělesnil Tom Courtenay), se pokusil vylíčit sílu svědomí: ani nátlak a hrozby nepřimějí čestného umělce, ale se zpronevěřil svým zásadám. Pantomimické kreace vedl Boris Hybner.

Démanty noci (Démanty noci) 1964

Obraz útěku dvou českých mladíků z transportu smrti je dynamizovaný a významově prohlubovaný vkomponováním asociativních retrospektiv zážitků a představ jednoho z nich. V opakovaných projekcích jeho snů, obav a tužeb vše lidské pomalu ustupuje živočišnému, úměrně s rostoucím tlakem ohrožení. Naturalisticky živě zhmotněná situace utečenců – jejich hlad, únava, úzkost, nutkání sebezáchovného pudu – to vše naznačuje pokus o záchranu za jakoukoliv cenu. Dvojice se stává štvanou zvěří, jíž loví senilní starci sudetské vesnice, zobrazující vládu bezmocných. Film ztvárňuje proud vědomí, transponují vnitřní vidění do strohé a originálně sevřené podoby, odkrývající hloubku úzkosti, šílené opuštěnosti, poníženého člověčenství, nemožnosti s někým se dorozumět a trápení se člověka jako odcizeného elementu v nepřátelském světě. Leitmotivem je touha po bezpečí, prezentovaná jako touha po domově. Němcův celovečerní debut patří k absolutní špičce české kinematografie. Zároveň navazuje na jeho krátký absolventský film Sousto, a to především zásluhou kamery, obdivuhodně se pohybující a kreslící smutek a bezútěšnost lesa…

T 34 (T-34) 2018

Poručík Ivuškin a řidič Vasilenok jsou tankisté Rudé armády. Po německém napadení Sovětského svazu jsou vrženi do obrany své vlasti. Po tankové bitvě s německou jednotkou pod velením Klause Jägera se stanou na dlouhé 3 roky válečnými zajatci. Na jaře 1944 Jäger velí výcvikovému centru u Ohrdrufu, kde se všichni tři opět setkávají. Ivuškin po celou dobu v zajetí pečlivě plánoval útěk. A Jäger je poslední překážkou, která mu stojí v cestě.