Archivy blogu

Tělo jako důkaz (Barfuss bis zum Hals) 2009

Helmut a Sabine provozují nejstarší německý nudistický klub Sportovní klub svobody, a v tomto areálu žijí společně se svými dětmi Jakobem a Rosou. Když je společnost prodána podnikateli Dieterovi, ten se rozhodne klub navštívit se svou dcerou Natálií, aby zjistil, zda má provozovatelům prodloužit nájemní smlouvu. Problém je ale v tom, že konzervativní Dieter očekává obyčejný sportovní klub…

Anděl hledá lásku (Engel sucht Liebe) 2009

Unavený andělským životem potkává Uriel krásnou sochařku Lauru, do které se zamiluje. Rozhodne se stát člověkem, aby si získal její náklonnost a lásku. V předvánočním čase nic není nemožné…Anděl Uriel se v Berlíně v době Vánoc setkává se slepou sochařkou Laurou. Laura je první člověk, který je schopen jej vnímat a dotknout se ho, a Uriel dělá vše, co je v jeho silách, aby vrátil radost do Lauřina života. Rozhodne se, že se musí stát člověkem a získat její náklonnost jako normální muž. Naštěstí se mu daří a Laura jeho lásku přijímá. Pak je ale Laura svědkem loupeže a je postřelena. Uriel se modlí k Bohu a nabízí svůj život za její. Andělé nabídku přijmou a Uriel musí zemřít, aby Laura mohla žít …

Cartouche E2 (Cartouche, le brigand magnifique E2) 2009

Louis Dominique Garthausen řečený Cartouche je francouzskou zbojnickou legendou. Narodil se v Paříži v roce 1693 a ve svých osmadvaceti letech popraven na smutně proslulém náměstí de Greve. Cartouche, vůdce jedné z band na slavném pařížském Dvoře zázraků. Inteligentní, dobrý šermíř a svůdce. Velmi brzy si získal přízeň lidu, protože bohatým bral a chudým dával. Bylo o něm napsáno mnoho knih a natočena řada filmů, nejslavnější s Jeanem-Paulem Belmondem. Zatím poslední, kdo se nechal inspirovat příběhem tohoto francouzského Robina Hooda, byl francouzský režisér Henri Helman. O Cartouchovi natočil dvoudílný televizní film se známým hercem Frédéricem Diefenthalem v hlavní roli. Snad neprozradíme příliš mnoho, když řekneme, že ani tentokrát nevyprávějí tvůrci jeho příběh až do samého konce…

Cartouche E1 (Cartouche, le brigand magnifique E1) 2009

Louis Dominique Garthausen řečený Cartouche je francouzskou zbojnickou legendou. Narodil se v Paříži v roce 1693 a ve svých osmadvaceti letech popraven na smutně proslulém náměstí de Greve. Cartouche, vůdce jedné z band na slavném pařížském Dvoře zázraků. Inteligentní, dobrý šermíř a svůdce. Velmi brzy si získal přízeň lidu, protože bohatým bral a chudým dával. Bylo o něm napsáno mnoho knih a natočena řada filmů, nejslavnější s Jeanem-Paulem Belmondem. Zatím poslední, kdo se nechal inspirovat příběhem tohoto francouzského Robina Hooda, byl francouzský režisér Henri Helman. O Cartouchovi natočil dvoudílný televizní film se známým hercem Frédéricem Diefenthalem v hlavní roli. Snad neprozradíme příliš mnoho, když řekneme, že ani tentokrát nevyprávějí tvůrci jeho příběh až do samého konce…

Cesta za svobodou (Böseckendorf – Die Nacht, in der ein Dorf verschwand) 2009

Film natočený podle skutečné události líčí dramatické okolnosti hromadného útěku občanů NDR přes vnitroněmeckou hranici. V souvislosti s neustále posilovanou ostrahou západní hranice NDR a pod hrozbou nuceného přesídlení se rozhodne téměř polovina vsi jménem Böseckendorf v říjnu roku 1961 přejít hranici se SRN. Jde o více než padesát obyvatel, které represivní socialistický režim doslova donutí k útěku přes hranici, na níž se střílí.

Souboj (Bay Rong) 2009

Trinh je žoldačka. Nemilosrdná, chladnokrevná a podřízená jen tomu, kdo jí dobře zaplatí. Zdálo by se, že je zcela bez citu, ale přece jen tu je někdo, koho nade vše miluje. Její dceru odvlekli neznámí únosci a krásná Trinh teď musí podniknout doslova vražednou misi, má-li dívku zachránit. Pouští se do akce s partou dalších žoldáků, kteří jsou podobně jako ona ostřílení zabijáci naslouchající pouze řeči peněz. Je mezi nimi i záhadný muž jménem Quan…Vietnamský akční hrdina Johnny Trí Nguyen, který svůj arzenál bojového umění předvedl již ve filmu Rebel, se tentokrát představí ve strhující podívané, jež je zajímavou variací na motivy snímku Mr. and Mrs. Smith – také v tomto případě se při společném kšeftu setkají dva nájemní zabijáci, každého z nich však vedou zcela jiné pohnutky.

Lidská jatka (Slaughter) 2009

Faith se snaží utéct před svým násilným přítelem Jimmym, proto míří do jiného státu. Cestou se staví v malém baru, kde narazí na Lolu, mladou ženu, která nedaleko odsud žije na rodinné farmě. Obě ženy jsou si sympatické a spřátelí se. Faith se bojí, že ji Jimmy najde, a tak ve chvíli, kdy zjistí, že Jimmy má její nové telefonní číslo, přijme Lolino pozvání bydlet s ní na farmě její rodiny. Faith se nastěhuje k Lole, do velké stodoly, kde má dívka zařízený pokoj. Každý večer děvčata vyrážejí za zábavou. A každou noc si Lola domů přivede nějakého staršího muže. Faith záhy pochopí, že Lola nemá zrovna dobré vztahy se svou rodinou. Od Lolina malého bratra Corta se pak dozví, že jejich matka spáchala sebevraždu.

Japonské vládkyně moře (Japonské vládkyně moře) 2009

Tradiční lovkyně plžů se potápějí jen se zadrženým dechem. Tyto mořské sirény mají tvrdý chlebíček.Romantický obrázek krásných, jen spoře oděných nebo úplně nahých japonských lovkyň perel, vynášejících z mořského dna perleťové skvosty, asi hned tak nevymizí. Realita je však zcela jiná. Říká se jim ama, což znamená žena moře. Hlavním zdrojem obživy těchto potápěček nejsou perly, amy sbírají spíše různé jedlé plže, například ušně, které jsou považovány za výjimečnou pochoutku, a řasy. A také se nejedná o žádné pohádkové mořské panny, protože mezi nimi často nalezneme i ženy, které již dosáhly středního věku. Amy mají jedinečnou schopnost potápět se do hloubek pouze se zadrženým dechem. Odvažují se až ke dnu, kde sbírají nejrůznější mořské plody. V historických dobách se amy potápěly nahé, nebo v bělostné bederní roušce. Dnes často používají neoprenové kombinézy, ale i přes ně si navlékají tradiční bílý oděv. Jsou přesvědčené, že tato barva odpuzuje žraloky a veškeré zlo. Podle dávné tradice si pruhem bílé látky chrání i hlavu. Potápěčky loví pouze tři hodiny denně. Chrání tak populace mořských živočichů. Sezóna lovu začíná v březnu a končí v září. Amy nesmějí pod vodu s tlakovými láhvemi, tímto zákazem japonské úřady omezují podmořský lov. Avšak amy by to i bez tohoto zákazu ani nenapadlo. Potápějí se vždy na minutu a půl do hloubky pěti až patnácti metrů. Za devadesát minut se takto nadechnou a potopí šedesátkrát. Po devadesáti minutách musí ven z vody.A proč tento freediving provádějí právě ženy? V Japonsku se muži věnovali a věnují hlavně lovu ryb. Sběr plžů byl odnepaměti doménou žen. Traduje se, že hlavním důvodem tohoto rozdělení rolí je to, že ženy mají silnější vrstvu podkožního tuku, a tak chlad snášejí lépe než muži. Ženské tělo je prý také lépe uzpůsobeno pro potápění na jeden nádech. Spaluje méně kyslíku a umí si snáze poradit se změnou tlaku.Ale i když je ženské tělo údajně pro tento typ potápění lépe vybavené, nic to nemění na faktu, že práce japonských lovkyň plžů je opravdu náročná a tvrdá dřina.

Vojáci ze střechy světa (Vojáci ze střechy světa) 2009

Gurkhové prosluli statečností, věrností a nesmírnou houževnatostí. Dodnes jsou symbolem elity mezi speciálními vojenskými jednotkami.Britská armáda už 200 let provádí v Nepálu nábor Gurkhů. Už začátkem 19. století během války s Velkou Británií na sebe Gurkhové upozornili tím, jak odhodlaně bránili proti britskému vetřelci své malé království. Angličané, na které udatnost těchto bojovníků udělala mimořádný dojem, se prozíravě rozhodli si z nepřítele udělat spojence. Gurkhové pak pro britskou korunu bojovali a ztráceli životy ve všech významných válkách a ozbrojených konfliktech. Symbolem těchto ozbrojených jednotek se stal nůž khukrí—zahnutá mačeta, sloužící údajně k odsekávání nepřátelských hlav a opatřená kanálkem pro odvod krve, aby se vojáci při krvavé řeži nezašpinili. Tak se to alespoň traduje v legendách… Skutečností ale zůstává, že v současné době je pro mnohé nepálské rodiny přijetí jejich syna k britským vojenským jednotkám synonymem lepšího života. Ze svého žoldu jsou totiž tito rekruti schopni podporovat nejen svou rodinu, ale často i celou vesnici, ze které pocházejí. Zájem o přijetí je mezi nepálskými chlapci obrovský, vstupní testy jsou ovšem mimořádně náročné a projdou jimi pouze ti nejlepší. Kromě extrémně náročných fyzických testů musejí nováčci prokázat dovednosti jazykové, matematické a technické. Účastníci, kteří nevyhoví tvrdým kritériím, jsou bez milosti vyřazeni. Odmítnutých zájemců jsou každý rok tisíce. Výběr nových rekrutů je také dlouhý a náročný proces, který trvá zhruba tři měsíce. Zahajují jej členové odvodových komisí, sami bývalí Gurkhové, kteří se vydávají na pouť po nepálských vesničkách, kde vyhledávají vhodné uchazeče. Naděje všech vybraných chlapců se pak obracejí k hlavním centrům příjmu vojenských nováčků—městům Pókhaře a Dharanu, kde se v tvrdých podmínkách rozhodne o jejich dalším osudu. A všichni doufají, že budou mezi těmi úspěšnými…

Případ Lemming (Lemming’s First Case) 2009

Leopold Wallisch je soukromý detektiv, který se zabývá případy manželské nevěry. Když došlo k vraždě sledovaného starého učitele latiny Grinzingera, rozhodl se případ vyřešit sám. Stále hlouběji se přitom zaplétal do příběhu o moci a zradě, sadismu a ponižování z doby před 20 lety. Wallisch navštívil gymnázium, kde Grinzinger dříve učil. Podle školní ročenky vyhledal jeho žáky a začal pátrat. Kromě všech bývalých spolužáků se setkal také s milou a hezkou veterinářkou Klarou, která je sestrou jednoho z nich.  Ze začátku nic nedávalo smysl a vše bylo velmi zamotané. Nakonec však Wallisch zjistil, kdo profesora zabil a proč.