Online filmy ke shlednuti .cz

Film na motivy stejnojmenného románu Josefa Čapka. Kamarádi Ruda a Vašek chodí společně pytlačit. Jednou v noci skolí v lese srnce, ale jsou přistiženi hajným. Ruda ho bez rozmýšlení zastřelí a společně s Vaškem jej pak v lese zahrabe. Jejich čin ale nezůstane utajen, a tak musí oba chlapci utéct z domova. Nějaký čas se potloukají, vykradou osamělou usedlost, opíjí se ap. Jednou narazí ve venkovském autobusu na četníka, který si jich všimne. Chlapci se snaží zmizet v lesích. Zdá se, že se jim to na nějakou dobu podaří, ale při jedné bujaré pitce jsou zaskočeni náhlým příchodem četníka Marjánky, kterého bez milosti zastřelí. Následující den jsou obklíčení na kraji lesa a v přestřelce s četníky oba zahynou.

Stavba gigantického objektu, jakým je jaderná elektrárna v Dukovanech, si žádá pouze ty nejschopnější odborníky. Takovým je inženýr Hlaváč (Jiří Krampol), který se na projektu podílí od úplného počátku jako stavbyvedoucí. Musí se vypořádat s mnoha problémy, zejména s nedostatkem pracovních sil. Kvůli intrikám podřízených a alibistickému vedení je nespravedlivě sesazen na nižší funkci, čas mu ale dá za pravdu a při slavnostním zahájení provozu elektrárny je už opět hlavním vedoucím. Náročná práce si však vybírá daň nejvyšší, jeho srdce nevydrží zběsilé pracovní tempo… Film Atomová katedrála byl natočen podle románu Stanislava Rudolfa Běh znaveného koně. Režisér Jaroslav Balík se pokusil o ambiciózní psychologickou sondu do pracovních i rodinných problémů vedoucích pracovníků a za pomoci pro něj typických retrospektiv předložil svůj obraz tehdejší funkcionářské elity. Balíkův snímek vybízí ke srovnaní s o deset let starším filmem Jiřího Menzela Kdo hledá zlaté dno (1974). Ten také postavil do centra dění elektrárnu (vodní nádrž Dalešice) a díky poetické kameře Jaromíra Šofra tato stavba působí až podmanivým dojmem. Naopak kamera Viktora Růžičky v Balíkově filmu nenabízí nic než šedivé, neosobní záběry betonových kvádrů. Kontraproduktivní je i hudební doprovod, dlouhé pasáže z Mahlerových symfonií a klavírních koncertů Petra Iljiče Čajkovského patří do zcela odlišného typu filmu. Film dále sráží ploché dialogy a nepřesvědčivé herecké výkony. Jiří Krampol je v roli inženýra Hlaváče stejně bezradný jako ve své druhé ústřední roli normalizační éry, kterou je uvědomělý předseda JZD Štěpán v propagandistickém filmu Karla Steklého Tam, kde hnízdí čápi (1975). Vzhledem k tomu, že se oslavné budovatelské opusy točily především v 70. letech, je Atomová katedrála tématem i pojetím jakoby o dekádu zpožděná. Nicméně především díky ní byl Jaroslav Balík v roce 1985 oceněn Státní cenou Klementa Gottwalda.

Sudety, květen 1945. Skupinka ustupujících německých vojáků zajme skupinu mladých dělnic, totálně nasazených v chemické továrně. Chce je využít jako rukojmích během svého postupu k americké demarkační linii. Spolu s nimi se ukryje v nedalekém zámečku, který se vzápětí stane místem posledního boje odehrávajícího je jak v myslích, tak i v kulisách válkou rozbouřeného československa, krátce před osvobozením. Psychologická sonda, stejně jako komorní drama uprostřed zdí malého zámku je mozaikou minipříběhů mapující osudy, postoje i myšlenkové pochody jednotlivých postav na obou stranách barikády.

Padesátiletý Ondřej Bozděch rozváží uhlí po pražském Žižkově a nade vše tuto čtvť miluje. Strávil zde celý život a zná tady všechny sklepy. Právě mezi žižkovskými činžáky žije svůj obyčejný život, právě zde si užívá starostí i radostí s dospívající dcerou Markétou i s neposedným synkem Ondrou. Jeho nejlepším kamarádem je řidič Karel, bývalý matematik, který kdysi musel opustit svou práci ve výzkumném ústavu z politických důvodů. I když Karel je inženýr a je úplně jiným člověkem než přímočarý Ondřej, stal se během času téměř členem Bozděchovy rodiny. Časy se však mění. Staré domy ze Žižkova mizí jeden po druhém, Markéta se musí vdát a Karel dostane nabídku vrátit se ke své původní profesi. Ondřej se chtě nechtě musí zastavit a zamyslet se, jaký to vlastně žije život… Nostalgický příběh, který zachycuje proměnu starého Žižkova v moderní část velkoměsta, natočil režisér Zbyněk Brynych v roce 1984. Po šestadvaceti letech se tak vrátil na místa, kde natočil svou proslulou Žižkovskou romanci. Hlavní postavy Ondřeje a Karla napsal scenárista Vojtěch Měšťan na tělo Josefu Vinklářovi a Jiřímu Adamírovi.