Archivy blogu
Rozsudek (Ítélet) 1970
Koprodukčný historický film zachytáva vznik, priebeh a porážku veľkého sedliackeho povstania pod vedením Juraja Dózsu. Dramatické udalosti troch mesiacov od začiatku mája do konca júla 1514 sa do dejín zapísali ako jedno z najväčších a najkrvavejších sedliackych povstaní v histórii Európy.
Dovidenia v pekle, priatelia (Arrivederci all’inferno, amici) 1970
Všichni jednou usneme, náš sen se stane skutečností a den začne o půlnoci… Na odlehlém vesnickém sídle si skupinka lidí chce žít vlastním životem daleko od celosvětové katastrofy. Založí svou vlastní fiktivní rodinu a po celou dobu se oddávají neustálým radovánkám, potápí se do úvah o smrti a životě a upadají do nejrůznějších meditací či zdivočelého jednání. V sídle se k ústřední trojici postupně přidávají další lidé a vznikne jakási bizarní komunita existující mimo čas a prostor. Teror fanatického diktátu, kázající spásu v budování rudé archy“, je však dožene i zde… Jeden z klíčových filmů slovenského Felliniho“ , založený na alegoriích a symbolech, měl velmi pohnutý osud. Začal se natáček během Pražského jara 1968, za kamerou stanul sám Jakubisko a scénář sepsal společně s , ale natáčení bylo před koncem zastaveno a film se nedokončil. Italský koproducent sice v roce 1972 uvedl svou verzi snímku, od ní se ale režisér zcela distancoval. Jakubisko se po tvrdém cenzurním zásahu dostal na černou listinu tvůrců a svůj další hraný film natočil až v roce 1979 – . Až po pádu režimu a v opojné atmosféře Sametu se mohl opět vrátit k projektu a po dotočení několika scén s původními herci se film dočkal premiéry, a to po dlouhých dvaadvaceti letech.
Držím se v řadě (I Walk the Line) 1970
Šerif Tawes , strážce zákona z kentuckého zapadákova, žije v manželství bez lásky. Aby dosáhl uspokojení, zasvětí veškerý svůj čas práci. Když potká Almu McCainovou , dceru pašeráka alkoholu Carla McCaina , okamžitě se do ní zamiluje. Navzdory věkovému rozdílu se dá Alma s Tawesem dohromady. Almin otec jejich aféru podporuje, neboť pro něj představuje způsob, jak šerifa zmanipulovat, aby mu dovolil pokračovat v jeho nelegálním pálení whisky. A když Tawes kvůli svému beznadějnému pobláznění dívkou poruší zásady profesní etiky, jeho kariéra i manželství se ženou Ellen se rázem ocitnou v ohrožení.
Divoké dítě (The Wild Child) 1970
Kolem roku 1800 byl v lesích jižní Francie nalezen asi jedenáctiletý chlapec. Nemluvil, nerozuměl jazykům, běhal po čtyřech a neudržel dlouhodobě pozornost. Bál se lidí a chyběly mu základní sociální návyky, nejraději pil a jedl z koryta. O Viktora začal pečovat Jean Itard, který pro něj vypracoval rozsáhlý vzdělávací a výchovný program, který podrobně zaznamenával a později publikoval. Itard byl velkým zastáncem učení Johna Locka a zdůrazňoval proto roli smyslové výchovy ve výuce a vzdělávání. Viktor dokázal za pět let intenzivního tréninku udělat velké pokroky. I když měl v dospělosti stále problémy s řečí a se sociálním chováním, přesto jeho pokroky předčily očekávání mnoha vychovatelů. Francois Truffaut natočil Viktorův příběh, ve kterém si sám zahrál roli doktora Itarda.
Atlantský val (Le mur de l’Atlantique) 1970
Píše se rok 1943 a Léon Duchemin (Bourvil) vede pokojný život v Normandii. Jeho restaurant nejčastěji navštěvují němečtí oficíři, ale také partička místních velkohubých odbojářů, kterým je Leonovo zdánlivé poklonkování Němcům trnem v oku. Ve skutečnosti ovšem Leon žádný kolaborant není, nacista Friedrich se nepřátelí s ním ale s flaškou té nejlepší Benediktínky, a Leon se jako poctivý restauratér o politiku prakticky nezajímá. Pokud mu ovšem do postele jeho dcery Juliette nespadne z nebe anglický výsadkář. Od toho dne je všechno naruby.
Ahoj, mami! (Blue Manhattan) 1970
V návaznosti na svůj film Greetings (1968) si režisér Brian De Palma v tomto snímku bere na mušku mediální kulturu konce 60. let. Vietnamský veterán John Rubin se snaží nějakým způsobem uchytit v bouřlivém životě New Yorku, a tak si pronajme malý pokoj naproti novému obytnému bloku a doufá, že se stane režisérem pro pornokrále a producenta Joea Bannera. Chce se totiž prosadit s voyerským nápadem filmovaní šťavnatých akcí v oknech naproti. Naplánuje svést jednu z obyvatelek protějšího domu jménem Judy a vše automaticky natočit na kameru. Jeho plán však selže, a tak John vymění svou kameru za televizi a přidá se k radikálnímu divadelnímu souboru, který nacvičuje představení s názvem Be Black, Baby. Inspirován výstředními a politicky orientovanými umělci se i John později rozhodne (ač už je ženatý s Judy a má normální práci) pro vlastní násilnou politickou akci. Otázkou však je, zda jen nechce být v televizi… Smícháním pasáží z divadelního představení a Johnových krkolomných dobrodružství na Manhattanu si film dělá legraci z politického extremismu, liberální viny a mantry protestujících z Chicaga roku 1968 (celý svět se dívá), protože vše je vlastně jen jedním velkým představením pro kamery.
Eden a potom (L’Eden et après) 1970
V kavárně Eden se schází skupina univerzitních studentů, oddává se tu improvizovaným výstupům, skrývajícím pod ironickým obalem romantické sny na téma násilí a vášně. S příchodem exotického cizince Duchemina se rozvíjí dobrodružství, v němž se pátrající dívka dostává na tuniský ostrov Džerba, kde potkává přátele, Duchemina i kavárenského číšníka France, kterým přisoudí role lupičů, postupně umírajících při snaze získat obraz.
Roztržitý (Le Distrait) 1970
Pierre Richard nastoupil do firmy, která se specializuje na reklamy. A jaký je on, takové jsou i jeho reklamy – roztržité! Pierre Malaquet je přijat do firmy Jerico, která se specializuje na výrobu reklamy hlavně proto, že její šéf má poměr s jeho matkou. A je to zase tato skutečnost, díky níž se ve firmě udrží déle než týden. Má totiž naprosto jinou představu o reklamě a je navíc hrozně roztržitý, čímž přivádí lidi kolem sebe jednak do naprosto neuvěřitelných situací, jednak si je proti sobě značně popuzuje. Ale určitě se najde i někdo, komu se jeho kousky a temperament mohou líbit, nemluvě už, že jeho reklamy mají úspěch.
Jeden z nich je vrah (Jeden z nich je vrah) 1970
Jiří Holý, bývalý řidič dálkové dopravy, se vrací z vězení, kde si odpykal trest za pašování uměleckých předmětů do zahraničí. Je rozhodnut pomstít se svým společníkům, kteří se nedostatečně postarali o jeho rodinu.
Na kometě (Na kometě) 1970
Poslední z trikových hraných filmů Karla Zemana, které vizuálně vycházely ze starobylých rytin provázejících romány Julese Verna. Tentokrát příběh začíná na zapadlém místě kterési francouzské kolonie, které od zemského povrchu odloupla obrovská kometa a vyvrhla do vesmíru. Ale i tam pokračují malicherné spory, řevnivost i přípravy k povstání… Režisér tu dospěl k výrazné komediální nadsázce, ke karikatuře nejrůznějších úředníků a vojáků, když již odmítal řešit jakékoli nadčasové záležitosti. Je to poslední film, v jehož titulcích směl být jako scenárista uveden Jan Procházka.
