Archivy blogu
Nikdo se nebude smát (Nobody Will Laugh) 1965
Podle anekdotické historky sepsané Milanem Kunderou natočil začínající Hynek Bočan nahořklé, nakonec ani ne příliš veselé zamyšlení nad těžkým osudem slušného člověka, jenž nenalezne sílu jednoznačně odmítnout dotěrnost sebejistého grafomana. Ten totiž plachému kunsthistoriku tak vehementně vnucuje své bezcenné spisky, až mu rozvrátí veškeré pracovní i rodinné jistoty… Působivé je zasazení příběhu do věčně rozkopaných, neupravených pražských ulic.
Byla jednou jedna budoucnost: Podivná reportáž z přítomnosti 1965 (Byla jednou jedna budoucnost: Podivná reportáž z přítomnosti 1965) 1965
V blíže neurčeném městečku se jednoho dne na čas zastaví všechny hodiny. Televizní reportér zkoumá příčinu… Karel Pech a Kateřina Burianová ve fiktivní dramatické reportáži.V blíže neurčeném městečku se jednoho dne na čas zastaví všechny hodiny. Televizní reportér se štábem zkoumají, proč se tak stalo. Svědek vypráví, že se setkal se ženou z budoucnosti. Reportér dospívá k podivnému objevu… O tom vypráví fantastický příběh Zdeňka Bláhy, fiktivní reportáž z přítomnosti o budoucnosti a cestování časem. Televizní inscenace v žánru sci-fi, na svou dobu inovativním, byla natočena v roce 1965 režisérem Jaroslavem Dudkem.
Zďaleka ideme, novinu nesieme (Zďaleka ideme, novinu nesieme) 1965
Štedrovečerné pásmo hier ľudového divadla z rôznych oblastí Slovenska nám priblíži tradície vianočných zvykov, v ktorých účinkujú ľudoví herci, speváci a muzikanti.
Bláznivý Petříček (Pierrot le fou) 1965
Příklon k existencialismu, pocitová platforma 60. let, hledání východisek – to jsou zdroje, z kterých vyvěrá příběh Ferdinanda, který přišel o práci a v bezútěšné situaci s pocitem zbytečnosti nachází útěchu ve vztahu k Marianne. Tento motiv je zakomponovaný do gangsterského podhoubí. Ferdinand se celou dobu domnívá, že Marianne je sestrou gangstera rozčarování z poznání, že je jeho milenkou, zaplatí oba životem. Godardova svoboda vyjadřování vytváří osobitý styl díla, v kterém se slučuje subjektivizující proud s cinema-vérité a ústí do podoby pestré koláže. Svérázný, nekonvenční Belmondo využívá prostor na improvizaci, jeho projev osciluje mezi něžnými, humornými a vážnými polohami. Film je variací na známá godardovské témata: lásku, která přináší smrt, hledání svobody, problém jazyka a komunikace, romantickou představu o možnosti návratu k přírodě a deziluzi ze zklamání. O lhostejnosti, pocitu marnosti a cynismu moderní doby.
Kůzlátka otevřete… (Kůzlátka otevřete…) 1965
v hlavní roli detektivní hry, která se odehrává v poválečném pohraničí. Na návštěvě u své dcery v pohraničí zemře náhle při ranní procházce její otec. Šokovaná vdova nemůže uvěřit v jeho náhlou smrt a rozhodne se, že zjistí pravou příčinu jeho úmrtí, a vydává se za dcerou. Její obavy potvrdí i vyšetřování, které je spíše formální…
Neviditelný (Neviditelný) 1965
Do rodiny podnikatele přichází mladý a ctižádostivý inženýr Švajcar jako snoubenec továrníkovy dcery. Setkává se s bratrem tchána Cyrilem, který předstírá, že je neviditelný. Rodina s ním tuto hru hraje, aby ho nemusela dát do ústavu. Román Jaroslava Havlíčka z období mezi dvěma světovými válkami je sugestivním zobrazením rozpadu měšťácké rodiny.Inscenace z roku 1965 byla prvním zpracováním Havlíčkovy prózy. Jaroslav Havlíček (zemřel 1943) ve své tvorbě navazoval na tradici české realistické literatury a dík svému vynikajícímu talentu se zařadil mezi naše nejlepší moderní romanopisce. Povídky začal publikovat na přelomu dvacátých a třicátých let. Námětům ze života maloměstských rodin zatížených stavovskými šosáckými konvencemi , s ojedinělými, často tragickými vzpourami svých hrdinů zůstal Havlíček věren i v románech Neviditelný (1937) a Ta třetí (1937). V poslední době se jeho romány staly vděčnými předlohami pro filmové a televizní adaptace např. Helimadoe a Ta třetí.
Samota (Samota) 1965
V letním čase dávná láska opět ožívá…Adélka , mladá novomanželka o hodně staršího doktora Vejra , tráví letní čas u své tchyně na vesnici. Potkává se tu se svou dávnou láskou, Vítem , a mladí lidé se sbližují, podle názoru těch starých, poněkud nerozvážně. Starší pár – vdova Vejrová a její bratr, profesor Čepelka tak bedlivě pozorují dění, na jehož vývoj nemají vliv, a mravokárně soudí mládí… Televizní adaptace divadelní hry vznikla v roce 1965 a mladou ženu zahrála s rozevlátou touhou a bezstarostností.
Galantní slavnosti (Les Fêtes galantes) 1965
V úvodu filmu popisuje průvodce postavy na velkém historickém obrazu tak, jak je ve své historické komedii rozdal scenárista a režisér René Clair. Je na něm zobrazen příběh, kterým skončilo obléhání Allenbergovy pevnosti: uprostřed jsou dva vojevůdci, které válka postavila proti sobě a kteří se nakonec usmířili a právě si blahopřejí. Vlevo je maršál Allenberg, vpravu je kníže Beaulieu. Na obraze je leccos zajímavého, co přimělo historiky k zamyšlení: Kladou si třeba otázku – čemu se tak poputelně usmívá tenhle praporečník? Komu platí zřejmě zlomyslné poznámky toho poddůstojníka? Proč mají tyto dvě postavy masky intrikánů a šibalů? Že by to bylo svérázné zpodobení válečných pohrom a strázní z časů galantních slavností, jejichž hrdinami byli vznešení vojevůdci, kteří vedli války se stejnou rozkoší jako svůj zahálčivý, přepychový život, a jejich méně vznešení vojáci, kteří hladověli a válek měli plné zuby.
Konec velké epochy (Konec velké epochy) 1965
Hra spisovatelky Jindřišky Smetanové měla na obrazovce premiéru v březnu 1966. Fiktivní příběh je umístěný do všedního dne pražské kavárny. Uprostřed zvláštního, nepojmenovaného napětí se ozve z televize zpráva, že zeměkouli obsadili okupanti – obyvatelé jiné planety. Ve městě ustává provoz, nikdo nesmí vycházet. Hosté musí vyřešit základní životní stanovisko: vykročit z obklíčení – byť s rizikem, nebo bezbranně setrvat v jistotách vnucené klece. Hra zobrazila společenské klima šedesátých let a vlastně předvídala srpen 1968. Proto zůstala více než dvacet let v trezoru. Autorka spolu s režisérem Antonínem Moskalykem za ni obdrželi v roce 1966 Cenu kritiky na festivalu PRIX ITALIA.
Noc v Manhattanu (Mordnacht in Manhattan) 1965
Druhý z celkem osmidílné řady německých filmů o slavném agentu FBI Jerry Cottonovi. Jerry řeší případ bandy vyděračů bezohledně vybírajících výpalné. Současně musí chránit jediného očitého svědka vraždy – dvanáctiletého Billyho.
