Filmy žánru: Psychologický

Dotek ruky (Dotek ruky) 1984

Televizní inscenace o krizi rodiny po rozvodu rodičů… Příběh rodiny, v níž mají oba manželé po rozvodu. Nepřijetí syna na vysokou školu, uvede do pohybu dění, v němž se odhalí nahromaděné problémy. Otčím si se synem nerozumí, matka je na něj fixována, vlastní otec svým jednáním podporuje syna v citovém vydírání matky. Vzájemné vztahy mezi partnery se vyhrotí, je těžké vyslechnout pravdu a přiznat si svůj podíl viny. To se matce podaří a setkání u vánočního stromu naznačuje smíření.

Pacientka Dr. Hegla (Pacientka Dr. Hegla) 1940

Dokud srdce bije, nedá si poroučet. Dcera lékárníka Janoty Karla má před svatbou s movitým právníkem Jaroslavem Křížem. V den svatby ji však místo obřadu čeká operace slepého střeva. Po úspěšném zákroku dostane oslabená Karla navíc i těžký zápal plic a dokonce u ní nastane srdeční kolaps. Naštěstí je v péči nejlepšího pražského chirurga MUDr. Hegla, jenž mladou ženu zachrání před jistou smrtí. Karla se do přitažlivého lékaře zamiluje a začne se s ním scházet. Heglova rezignovaná žena v zájmu zachování rodiny manželovy zálety tiše trpí. Zato Karlin snoubenec se se situací nedokáže vyrovnat a spáchá sebevraždu. Když Karla s Heglem otěhotní, doktor se od ní odvrátí. Má už ostatně novou pacientku. Dívka je přesto odhodlaná si dítě nechat… Románový příběh autorky Marie Pujmanové o mladé ženě, která navzdory měšťáckým konvencím prosazuje svobodnou lásku a dokonce nemanželské mateřství, vzbudil v době vydání (1931) velký zájem. Svědčí o tom skutečnost, že i významná německá režisérka Leontine Saganová (Děvčata v uniformě) usilovala již v roce 1933 o jeho zfilmování. Adaptaci však nakonec natočil v roce 1940 scenárista a režisér Otakar Vávra. Výsledek patří k tomu nejlepšímu, co za okupace v české kinematografii vzniklo. Dodnes diváky potěší brilantní scenáristické a režijní provedení, dobová kritika pochválila hvězdné obsazení a herecké výkony Otomara Korbeláře, Adiny Mandlové, Světly Svozilové, Zorky Janů a Svatopluka Beneše.

Tři tuny prachu (Tři tuny prachu) 1960

Příběh se společenským a etickým problémem: manželský trojúhelník je ozvláštněn bojem proti prašnosti a průmyslovým exhalacím. Šustot papírových dialogů nedokázali zrušit ani zkušení herci.

Čas na změnu (Fellwechselzeit) 2020

Německo, 70. léta minulého století. Stephanie je inteligentní a energické dítě, které však cítí, že s její rodinou něco není v pořádku. S rodiči vede život v izolaci, který je poznamenán symbiotickým vztahem s její duševně labilní matkou Sybille. Sybille se ve skutečnosti nikdy zcela nevymanila z vlastního dětství a životem proplouvá v obklopení svých vzpomínek a věcí z minulosti. Stephaniein otec také není pro dítě důvěryhodnou oporou. Stephanie se čím dál více stahuje do sebe a další roky přinášejí pouze stárnutí a zmar, ale žádnou budoucnost. Stephanie prchá před svou úzkostí a beznadějí do temného světa barbarských fantazií, které jsou živeny stopami časů minulých a patří pouze jí. Jednoho dne však toto tajemství pronikne do reality rodiny.

U snědeného krámu (U snědeného krámu) 1933

Staropražský příběh o neuváženém sňatku… Stovkami výstižně charakterizovaných maloměstských figurek zalidnil řadu svých románů a povídek. Za své nejzávažnější dílo však právem pokládal román U snědeného krámu o tragickém osudu dobrotivého kupce Martina Žemly. Nesentimentální a přitom jímavý příběh člověka, kterého bezelstná touha po lásce vydá napospas ziskuchtivým nástrahám sousedky a její dcery, vyznívá velmi přesvědčivě i ve filmové verzi. Není divu – natočil ji tým složený z osobností, které v historii naší kinematografie patří k nejprůkaznějším kvalitám. Za všechny jmenujme scenáristu , kameramana , spoluautora hudby a režiséra . Ten měl šťastnou ruku při výběru hereckých představitelů. Martina Žemlu hraje , vdovu Šustrovou a její lehkomyslnou dceru s , vynikající výkon mimo rámec svého tradičního hereckého rejstříku podal i v roli alkoholického rytmistra Kylliana.

Let asfaltového holuba (Let asfaltového holuba) 1990

Psychologický film o tom, čo všetko sa môže stať s človekom, ktorého živelný talent a chlapčenské sny o filmovej práci sa rozplynú v tvrdej realite za mäsiarským stolom. Príbeh predstavuje dvoch kamarátov z vojenčiny profilujúcich sa dvoma celkom odlišnými postojmi k životu.

Den sedmý, osmá noc (The Seventh Day, the Eighth Night) 1969

Všechno je z dálky sledováno někým neviditelným a neznámým: do malé obce zavítá kočovná společnost předvádějící pašijové výjevy. Není však doba na divadelní představení. Zdánlivě se nic neděje, ale všichni podléhají panice a obavám z neznámého násilí. Podobenství, které scela otevřeně reagovalo na živé zážitky srpna 1968, bylo okamžitě po skončení pečlivě uzavřeno do pověstného trezoru. Premiéra se konala až po 20. Letech, Evald Schorm už svůj film nikdy neviděl.

Místenka bez návratu (Místenka bez návratu) 1964

Je téměř dvacet let po válce. Rány minulosti, co se nikdy zcela nezacelily, ale stále mnozí nosí ve svých srdcích. Traumata doby si sebou nese i Marie Vláčilová , která přežila jeden ze zajateckých táborů v Německu. Nyní po tolika letech se podařilo nalézt masový hrob zajatců z onoho tábora a vyšetřovatelé navštíví právě Marii, aby od ní získali jakékoliv zprávy o táboře. Díky jejím významným informacím se má pak stát korunním svědkem obžaloby v Německu a nyní se připravuje na cestu. Jenže to vyvolává další a další nepříjemné vzpomínky – hlavně na dceru Pavlu, co si prošla německou převýchovou a svou matku po shledání téměř neznala…

Advokátka (Advokátka) 1977

Mladá právnička prožívá své první profesní obtíže, vrství se jí rodinné neshody. Obtížně snáší, že obhajoby souzených lidí – počínaje ženou, která zavraždila svého agresivního manžela – nevycházejí podle jejích představ, prožívá zklamání, že ani její muž není právě příkladem mravnosti, neboť při vyšetřování rozkrádání majetku v socialistickém majetku vedou všechny nitky právě k němu. Přes všechny potíže si však hrdinka uchovává smysl pro čest i spravedlnost. Tvůrci se pokusili vymodelovat ideální hrdinku, avšak vybavili ji přílišnou tezovitostí.

Cesta domov (Cesta domov) 1976

Príbeh dvoch starých žien, ktorý dokumentuje, ako ťažko znáša človek každé narušenie sumáru životných istôt. Prvá zo žien by mohla byť vlastne šťastná – deti sa o ňu postarali. Bez finančných ťažkostí mohla dožiť život v malej mestskej garsónke, do ktorej ju syn presťahoval z vidieka. Tá druhá sa vrátila po rokoch z cudziny, aby ešte raz uvidela miesto, kde sa narodila. Rozsiahla stavba vodného diela na Liptove pohltila aj jej rodisko. Obidve ženy sú na sklonku života. Búrili sa proti tomu, aby natrvalo zostali na periférii vzťahov, bez domova, lásky detí. A ich osobné vzbury neboli bezvýznamné – pomohli upriamiť pozornosť ich detí k skutočným hodnotám života.