Filmy žánru: Válečný

Strom snů (The War) 1994

Někdy se zdá, že události v našich vzpomínkách jsou jasnější, hřejivější a mají jakoby pomalejší tempo. Stu (Elijah Wood) a Lidia (Lexi Randall) Simmonsovi si s pomocí přátel v koruně STROMU postaví malý domek, ve kterém prožívají chvíle souznění a malých prozření. V těch dnech se z Vietnamu vrací i jejich otec Stephen (Kevin Costner), který chce od základu přestavět rozbořenou stavbu svého života a také naplnit SNY své rodiny. STROM SNŮ je příběhem plným humoru, nostalgie a vynikajících hereckých výkonů. Je to film, který prostě musíte vidět.

Essential Killing (Essential Killing) 2010

Filmové válečné příběhy měly odjakživa tendenci přizpůsobovat se šablonám snadno zapamatovatelných audiovizuálních zkratek a emblémů. Holocaust bude už navždy spojen s na kost vyhublými tvářemi, jež vykukují zpoza plotu z ostnatého drátu vietnamský konflikt zas nikdo neoddělí od záběrů otevřených helikoptér a jejich siluet rýsujících se proti zapadajícímu slunci v rytmu kytarových riffů Jimiho Hendrixe. I současné války na Středním východě už stačily získat vlastní kanonizovanou symboliku. Žádný se neobejde bez sebevražedných útočníků a min nastražených podél prašných cest, bez kontrastu mezi komplikovanou výstrojí vojáků v uniformách a splývavými liniemi dlouhých košil domorodců, bez záběrů válečných zajatců s černými kápěmi na hlavách, které jsou navíc vesměs snímány roztřesenou ruční kamerou, aby co nejvíce připomínaly soukromá videa pořízená pomocí digitálních fotoaparátů a posléze masově zveřejňovaná na YouTube… Kouzlo teprve druhého snímku, jímž se Jerzy Skolimowski vrátil po sedmnáctileté tvůrčí pauze k filmové režii, spočívá především v tom, že se podobným výrazovým konvencím ostentativně vyhýbá. Příběh afghánského bojovníka, který je shodou náhod vytržen ze svého rodiště a přenesen do prostředí, jež je pro něj hned několikanásobně cizí (svobodu vystřídá vojenské vězení a rozpálenou poušť sněhem zapadané lesy kdesi na severu Evropy), je v Zabíjení vyprávěn v podstatě bez dialogů a snímán v opulentních leteckých záběrech nedotčené krajiny, kterou pološílený Mohammed (ve vypjatě fyzickém podání Vincenta Galla) prchá před svými pronásledovateli. Využití kontrastu mezi vznešenou lhostejností přírody a křehkostí lidského jednání není v rámci válečných dramat ničím novým – s úspěchem se o ně pokusil třeba Terrence Malick v Tenké červené linii (The Thin Red Line, 1998). Na rozdíl od filozofické kontemplace o povaze života a smrti, zaobalené do krásných obrazů, však Skolimowského snímek nabízí daleko bezohlednější, naléhavější a také přesvědčivější podobu filmového zážitku – nikoli moralizující reflexi, ale brutálně přímočarou demonstraci toho, že násilí se rodí z nerozpletitelné a nelogické změti pohybů a výkřiků, jež jsou výsledkem strachu a instinktivní touhy přežít. – Jan Kolář

Jindřich V. (Henry V) 1989

Druhá filmová verze hry W. Shakespeara (poprvé ji zfilmoval v roce 1944 L. Olivier) je režijním debutem irského shakespearovského herce a dnes již známého režiséra K. Branagha, který se pokusil příběh mladého anglického krále aktualizovat a oprostit ho od tradičního pojetí: jeho králem zmítají pochybnosti a trpí pocitem osamělosti i když se stává vítězem a přebírá francouzský trůn. Vedle dynamických a realistických bitevních scén upoutá ve filmu především K. Branagh ve zpsychologizovaní roli Jindřicha V. Film získal Oscara a kostýmy. Mladý írsky shakespearovský herec vo svojom režisérskom debute aktualizoval známu hru – príbeh mladého anglického kráľa, ktorý sa na radu arcibiskupa z Canterbury rozhodne vymáhať svoje dedičské právo na francúzsku korunu (vládne tam vtedy starý kráľ Karol VI.) a o všetkom sa rozhoduje v boji pri Azincourte. Henrichom V. tu zmietajú pochybnosti ešte pri dobývaní cudzích území a trpí pocitom osamelosti, aj keď už je víťazom a preberá francúzsky trón. Popri trochu zdhavých dialógových scénach zaujmú dynamické a realistické bojové výjavy. Predovšetkým však upúta Kenneth Branagh-herec v zopsychologizovanej úlohe Henricha V., ktorého hrá s racionálnou odhodlanosťou a výbušnou citovosťou. Kuriozitou je, že Branagh sa tu predstavuje ako scenárista, debutujúci režisér a hlavný predstaviteľ- teda navlas rovnako ako Laurence Olivier, ktorý hru v r.1944 s veľkým úspechom sfilmoval ako prvý, ibaže s drazom na divadelnosť predlohy a ponímajúc bojové scény ako veľké maliarske plátna.

Velká červená jednička (The Big Red One) 1980

Četař americké armády, který se účastnil 1. sv. války, vede jednotku odstřelovačů ve stejné divizi, jako kdysi před lety sám sloužil. Jednotka se účastní bojů v severní části Afriky, která spadá pod vichistickou vládu ve Francii, vylodění na Sicílii a v Itálii, vylodění v Normandii na pláži Omaha a dostává se až do obsazení Německa. Během těchto dobrodružství se jednotka dostane do několika konfliktů s civilním obyvatelstvem – jako například s těhotnou Francouzskou, která se chystá rodit či do přestřelky v sanatoriu pro mentálně postižené. Paralelně s tím četeř vede malou osobní válku s vojínem Griffem, který veřejně projevuje své pacifistické smýšlení. Griffs nakonec ve stínu nepopsatelné hrůzy osvobozeného koncentračního tábora uzná, že někdy je třeba vzít do ruky zbraňINFO O ROZŠÍŘENÉ VERZI: Jeden z nejproslulejších válečných filmů se téměř po čtvrtstoletí od své premiéry dočkal zásluhou filmového kritika a dokumentaristy Richarda Schickela nejlepšího možného zkompletování. Navzdory faktu, že na 113 minut zkrácený původní materiál čítal více než dvojnásobnou metráž, je velmi pravděpodobné, že verze, kterou Schickel zrestauroval za pomoci poznámek režiséra Samuela Fullera a kompletního scénáře, svými 160 minutami v podstatě odpovídá režisérově představě. Seržant První pěchotní divize (odtud název – označení na rukávu uniformy), ztělesněný Lee Marvinem, a čtyři jemu svěření mladíci procházejí v epizodicky vystavěném příběhu přes severní Afriku, Sicílii, pláž Omaha, Německo až do Československa. Navzdory geografickému rozmáchnutí, odkazujícímu až k epickému velkofilmu, redukuje Fuller druhou světovou válku pouze na pět jedinců.

12 Strong (12 Strong) 2018

Cromwell (Cromwell) 1970

Polovina 17. století znamenala pro Anglii čas úpadku. Král Karel I. je zkorumpovaný diktátor, stoupá občanská neposlušnost a mnozí významní krajané odcházejí hledat štěstí raději do Nového světa. Mezi nimi je i budoucí Lord protektor Anglie, Irska a Skotska, protimonarchisticky smýšlející Oliver Cromwell. Nakonec ale svou rodnou zemi neopustí a naopak se králi postaví tváří v tvář. Chce učinit přítrž samovládcovu řádění a nastolit parlamentní právo. Situace neodvratitelně směřuje k občanské válce, v níž má právě vojevůdce Cromwell sehrát klíčovou úlohu. V opulentní historické podívané Kena Hughese ho ztělesnil vynikající Richard Harris, krále Karla pak Alec Guinness. Snímek v roce 1971 obdržel Oscara za hudbu a na stejnou cenu byl nominován i tvůrce skvostných dobových kostýmů Vittorio Nino Novarese.

Smrt si říká Engelchen (Smrt si říká Engelchen) 1963

Při osvobozování Zlína na počátku května 1945 je vážně raněn mladý partyzán Pavel. Během dalších dnů, kdy se v nemocnici zotavuje, vzpomíná na osudové okamžiky, které prožil v předchozím měsíci v okolních horách a snaží se vyrovnat s největším traumatem – vypálením pasekářské osady Ploština německým jagdkommandem poté, co ji partyzáni opustili. Film je adaptací stejnojmenného dobového knižního bestselleru Ladislava Mňačka, který zde přetavil s časovým odstupem do umělecké formy zážitky své, partyzánského oddílu, jehož byl členem, i obyčejných pasekářů, kteří partyzánům poskytli zázemí. Film patří k několika ojediněným dílům, která se neschematicky a demýtizujícím způsobem vypořádávají s tematikou protektorátu a odboje.

Brestská pevnost (Brestskaya krepost) 2010

22. červen 1941. Západní hranice Sovětského svazu. 3:15 hodin ráno. Začíná jedna z největších operací druhé světové války, operace Barbarossa – německý útok na Stalinovo impérium. A právě v těchto dnech se odehrává příběh obyvatelů města Brest, které se stane cílem prvních útoků wehrmachtu. Sověti se ale drží v místní pevnosti. Jak dlouho vydrží? Brest se tak stane místem hrdinného odporu.

Rusové přicházejí! Rusové přicházejí! (Russians Are Coming, the Russians Are Coming, The) 1966

Ve filmografii Normana Jewisona se blyští především nesmrtelné klasiky jako Pod vlivem úplňku, Šumař na střeše či filmová verze rockového muzikálu Jesus Christ Superstar, stejně tak je zde k nalezení i méně známá protiválečná komedie Rusové přicházejí! Rusové přicházejí! z roku 1966. A její zápletka je stejně jednoduchá jako úsměvná. Celý děj se točí kolem ruské ponorky, jež náhodou uvízne na americkém pobřeží, v píscích kolem oblasti Nové Anglie. A její přítomnost v době probíhající studené války vyvolá mezi místními obyvateli pochopitelně velký poprask. Někteří utíkají do krytů s tím, že na dveře klepe třetí světová válka, jiní srdnatě burcují ozbrojenou domobranu a ti nejrozumnější se nezmůžou na víc než na otázku, jak je tohle vůbec možné. A ani sami Sověti jim hledání odpovědi svým chováním příliš neulehčí. Rozhodnou se totiž vypravit na pevninu poručíkem Rozanovem vedený výsadek, jehož úkolem je ukrást zde člun, s jehož pomocí by se mohla ponorka dostat zpět na volné moře. Jinými slovy v malém přímořském městečku se najednou objeví po zuby ozbrojené komando rudoarmějců, aniž by kdo tušil, jaké mají úmysly. Je pochopitelné, že první nedorozumění na sebe nenechají dlouho čekat. To vše v celovečerním hereckém debutu Alana Arkina, který byl za svou premiérovou roli poručíka Rozanova nominován na Oscara.

Kočár do Vídně (Kočár do Vídně) 1966

Komorní psychologické drama osvědčené autorské dvojice je křehkou studií o přerodu strachu až do nenávisti. Na pomstu připravená Krista (jedna ze životních úloh I. Janžurové), kterou dva němečtí vojáci na sklonku války přinutí, aby je svým vozem dovezla k rakouské hranici, den poté, co Němci oběsili jejího muže, nakonec nedokáže nepřítele zabít a zoufalou útěchu najde v objetí vyděšeného mladičkého vojáka (nesnesitelně dlouho živené napětí explodovalo do nečekaně lidského, milostného sblížení). Film kromě nevšedního tématu zaujme originální poetikou: napjatá, tiše hrozící atmosféra opuštěného lesa koresponduje s pocity protagonistů, mlčenlivost jako nemožnost dorozumění, skrývaná nenávist a zloba jsou zřetelné v zámlkách, detailech, gestech, výrazu tváří. Působivé je i vizuální ztvárnění a hudba varhanních skladeb. Film relativizuje zdánlivě jasný pojem spravedlnosti, zamýšlí se nad tragédií znecitlivěného automatického konání, hrdinové připomínají nevinné oběti nezastavitelného válečného běsnění. Strhující memento proti fanatickému aktu pomsty, proti zlobě a nenávisti, přináší katarzi z tragického pocitu. Dílo bylo dlouhý čas zakázané a označené za hanebný ideový paskvil.