Filmy žánru: Válečný

Overlord (Overlord) 2018

V předvečer dne D jsou američtí parašutisté vysazeni za nepřátelskými liniemi, aby provedli misi, která je zásadní pro úspěch spojenecké  invaze. Ale když se přiblíží k svému cíli, začnou si uvědomovat, že v nacisty okupované vesnici se děje více než prostá vojenská operace. Zjistili, že bojují proti nadpřirozeným silám, které jsou součástí tajného nacistického experimentu.

A Private War (A Private War) 2018

Mottem Marie Colvin bylo Já to viděla proto, abyste to vy vidět nemuseli.“ Film začíná pohledem z výšky na zničený syrský Homs a o něco později se ve stejném městě i uzavírá. Mezitím vidíme v prostřizích londýnský svět večírků vyšší společnosti, zažíváme Mariiny lidské vztahy, léčbu posttraumatických poruch léky i vodkou, sledujeme ji na Srí Lanku, kde jí exploze poškodí zrak (od té doby nosí na oku klapku), sledujeme odkrytí masového hrobu ve Falludži, její rozhovor s Muammarem Kaddáfím, noční můry a strachy, dvojí udělení novinářských cen a další večírky stejně jako další místa hrůz až po návrat do Homsu.

Sousto (studentský film) (Sousto (studentský film)) 1960

Krátký snímek Studia FAMU a Jana Němce pod pedagogickým vedení Václava Wassermana, Václava Hanuše, Bohumila Šmídy a Josefa Dobřichovského. Na sklonku druhé světové války stojí na nádraží vlak s vězni z koncentračního tábora. Tři zbědovaní muž přemýšlejí, jak se dostat k nedaleko stojícím vagónům s chlebem. Potřebují se před plánovaným útěkem posílit…

Démanty noci (Démanty noci) 1964

Obraz útěku dvou českých mladíků z transportu smrti je dynamizovaný a významově prohlubovaný vkomponováním asociativních retrospektiv zážitků a představ jednoho z nich. V opakovaných projekcích jeho snů, obav a tužeb vše lidské pomalu ustupuje živočišnému, úměrně s rostoucím tlakem ohrožení. Naturalisticky živě zhmotněná situace utečenců – jejich hlad, únava, úzkost, nutkání sebezáchovného pudu – to vše naznačuje pokus o záchranu za jakoukoliv cenu. Dvojice se stává štvanou zvěří, jíž loví senilní starci sudetské vesnice, zobrazující vládu bezmocných. Film ztvárňuje proud vědomí, transponují vnitřní vidění do strohé a originálně sevřené podoby, odkrývající hloubku úzkosti, šílené opuštěnosti, poníženého člověčenství, nemožnosti s někým se dorozumět a trápení se člověka jako odcizeného elementu v nepřátelském světě. Leitmotivem je touha po bezpečí, prezentovaná jako touha po domově. Němcův celovečerní debut patří k absolutní špičce české kinematografie. Zároveň navazuje na jeho krátký absolventský film Sousto, a to především zásluhou kamery, obdivuhodně se pohybující a kreslící smutek a bezútěšnost lesa…

T 34 (T-34) 2018

Poručík Ivuškin a řidič Vasilenok jsou tankisté Rudé armády. Po německém napadení Sovětského svazu jsou vrženi do obrany své vlasti. Po tankové bitvě s německou jednotkou pod velením Klause Jägera se stanou na dlouhé 3 roky válečnými zajatci. Na jaře 1944 Jäger velí výcvikovému centru u Ohrdrufu, kde se všichni tři opět setkávají. Ivuškin po celou dobu v zajetí pečlivě plánoval útěk. A Jäger je poslední překážkou, která mu stojí v cestě.

Poslední motýl (Poslední motýl) 1990

Paříž, druhá světová válka. Francouzský mim Antoine Moreau je zatčen gestapem. Jeho milenka spolupracovala s protinacistickým odbojem, čehož chtějí jednotky SS využít k tomu, aby se v židovském ghettu podílel na kruté komedii. Dostane za úkol připravit dětské divadelní představení, které by inspekční delegaci Mezinárodního červeného kříže přesvědčilo o spokojenosti a štěstí života v ghettu. Moreau se však dokáže vzepřít nechutné objednávce a pojme inscenovanou hru O perníkové chaloupce jako podobenství o skutečnosti, jež měla být utajena. V mezinárodním obsazení vytvořil Milan Kňažko další postavu v uniformě (po Zániku samoty Berhof), tentokrát se však jednalo o muže z druhé strany, důstojníka SS. Slavného francouzského mima chtějí nacisté přimět, aby pohostinsky vystoupil v terezínském ghettu. Když umělec zjistí, že jeho produkce se má stát součástí cynické kamufláže, uspořádané pro důvěřivou komisi Červeného kříže, rozhodne se vyslovit pravdu o skutečných poměrech v Terezínu vládnoucích. Režisér Karel Kachyňa, jenž tento přece jen staromilsky, ba místy až sterilně pojednaný snímek natáčel v mezinárodní koprodukci (a hlavní roli ztělesnil Tom Courtenay), se pokusil vylíčit sílu svědomí: ani nátlak a hrozby nepřimějí čestného umělce, ale se zpronevěřil svým zásadám. Pantomimické kreace vedl Boris Hybner.

Daleká cesta (Daleká cesta) 1949

DALEKÁ CESTA, prvotina Alfréda Radoka (1914 – 1976), se nutkavou expresí svých obrazů z terezínského ghetta a iritujícím skloubením hraného a dokumentárního filmu stala pro komunistický režim natolik neúnosnou, že byla nejprve nakrátko odsunuta do venkovských kin a posléze zcela vyřazena z distribuce. Měl na tom mj. svůj podíl i Radokův kolega Otakar Vávra (*1911), jemuž se Radokův styl zdál prý příliš křečovitý. Jak se Vávra přiznal ve svých vzpomínkách Podivný život režiséra (1996), když se ho přední stranický ideolog, ministr informací Václav Kopecký (1897 – 1961), na film dotázal, svůj názor nesmlčel a Kopecký zakázal další promítání Daleké cesty v kinech…

Valčík s Bašírem (Vals Im Bashir) 2008

Autobiografický hrdina Ari se vydává za dávnými známými i dalšími lidmi, kteří mu mohou prozradit, jestli kdysi byl při krutých masakrech v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla. Netradiční dokument je po snímku Persepolis další animovaný film o nedávných dějinách Blízkého východu – stejně poutavý, dojemný i hrůzný. [43. MFFKV 2008]

Ztracenci (Ztracenci) 1956

Dramatický příběh, kterému za předlohu sloužila stejnojmenná črta Aloise Jiráska, ukazuje na třech vojácích rakouské armády celou nesmyslnost války. V polovině osmnáctého století, v době prusko-rakouské války, se náhodně setkávají kyrysník, husar a pěšák a společně se ukrývají na samotě. Na každém z nich zanechala válka jiné stopy, ale všichni touží po normálním lidském štěstí. I když z počátku mají odlišný poměr k vojenské službě, mění se pobytem na samotě a atmosférou života v selské chalupě a odmítnou vrátit se k rakouské armádě. Ale všichni tři tereziánští ztracenci berou do svých rukou opět zbraně, kterých se již nechtěli dotknout, když je samota přepadena Prusy. Podaří se jim krýt útěk rodiny i s dítětem, ale sami to zaplatí svými životy.

Mapa lidského srdce (Map of the Human Heart) 1992

Neuvěřitelný příběh lásky eskymáckého mladíka Avika, který překlenul léta, oceány i nebezpečí 2. světové války, aby našel svou dětskou lásku, míšenku Albertine. Nakonec ale zjistí, že jejich kultury jsou příliš odlišné na to, aby spolu mohli být.Opravdový cit nezlomí ani čas, ani vzdálenost, ani válečná vřava. V roce 1931 přistane v Arktidě pilot, který má zmapovat neprobádaná území. Zpět do civilizace s sebou vezme malého Eskymáckého chlapce Avika nemocného tuberkulózou. V domě katolických pěstounů, kde vyrůstá, chlapec vyzdraví. Tam se také setká s míšenkou Albertine a zamiluje se do ní. Ani po návratu na rodnou Arktidu nemůže na Albertine zapomenout. Po letech se náhodně setká s pilotem, díky kterému se s Albertine vůbec poznali, a pošle po něm své lásce vzkaz. Připojí se k pilotům, kteří ve 2. světové válce bojovali proti Hittlerovi a stále Albertine hledá. Zjišťuje však, že překážky, které ohrožují jeho přátelské i milenecké vztahy, jsou větší, než si byl vůbec kdy ochotný připustit. [28. Letní filmová škola]