Archivy blogu
Hlas měsíce (La Voce della luna) 1990
Filmografii světově proslulého režiséra a scenáristy uzavírá snímek Hlas měsíce (1990), který uvedl do kin krátce po oslavě sedmdesátin a pouhé tři roky před svou smrtí. Děj satirické komedie vychází z románu Poéma o náměsíčných a zároveň je koláží témat a prvků, která Fellini prozkoumával ve svých předešlých dílech… Putování Iva Salviniho , který nedávno opustil brány léčebny a vydává se hledat lásku, silně připomíná osudy Gelsominy ve Felliniho průlomovém filmu . Po odmítnutí svou vyvolenou Aldinou se však Ivo přidává k vysloužilému prefektovi Gonellovi a společně prošetřují divoké komploty na severoitalském předměstí. Ani ve společnosti paranoického Gonelly se ovšem Ivo nevzdává své víry v dobrotu a lásku mezi lidmi, ať už je svět jakkoliv šílený. Ústřední dvojice vedená hlasem měsíce pak během svého vyšetřování naráží na nejrůznější střípky z Felliniho filmového světa. Bizarní scény na pokraji snu si nezadají s alegorickým laděním , některé komické postavičky jako by vypadly z Felliniho nostalgického vzpomínání na dětství v a svět zahlcený mediální vřavou a prázdným konzumerismem souzní jak se starším , tak s režisérovým novějším počinem . Felliniho poslední snímek je zkrátka jedno velké vzpomínání i loučení se světem filmu.
Ta naše písnička česká II (Ta naše písnička česká II) 1990
Dvacet jedna let (1968 – 1989) v životě houslisty Jana, kterého životní a společenská situace nutí ke kompromisům a osobním ústupkům.
Šípková Růženka (Dornröschen) 1990
Královně se konečně narodila dcera. Nechali udělat talíře pro sudičky, kterých bylo 13, ale nevyšlo zlato a jednu nepozvali. Při hostině pak došlo na sudbu a třináctá sudička prohlásila, že Růženka bude spát 100 let. Dvanáctá to ještě změnila, láska je silnější. Růženka rostla a také rostl syn sousedního krále Vilém. Celou dobu neopustila Růženka zámek, toužila vyjít ven, ale hlídali každý její krok. Blížily se její 15. narozeniny a král, jehož země byla závislá na předení lnu, nechal zlikvidovat všechny kolovraty a vůbec byl dost drsný na svůj lid. Princezna nevěřila, že by mohl být zlý, ale Vilémovi uvěřila. V den narozenin se utíkala schovat do věže a tam ji čekala sudička, která jí podala růži a princezna usnula a s ní celé království. Musela spát 100 let a nakonec jí probudil Vilémův vnuk, který jako by mu z oka vypadl…
Vnitřní záležitosti (Internal Affairs) 1990
Dennis Peck je policista, který v tom umí chodit. Umí vyprat špinavé peníze, vymyslet dokonalý podvod, a když na to přijde, a dobře se zaplatí, tak i zaranžovat vraždu. A všechno mu to prochází. Potom však udělá jeho parťák chybu a při zatýkání zastřelí muže na útěku. Případem je pověřen čestný detektiv Raymond Avilla z oddělení pro vnitřní záležitosti a ten si velmi rychle uvědomuje, že narazil na něco mnohem většího, než se zpočátku zdálo. Rozhodne se odhalit skutečnou tvář Dennise Pecka, tím však ocitá v ohrožení života, protože Peck se rozhodně nevzdá bez boje a jako obratný manipulátor a svůdce ani nepotřebuje vlastní zbraň, aby ohrozil Avillovu kariéru, manželství i život.
Houpačka (Houpačka) 1990
Na prstech jedné ruky lze spočítat české režiséry hraných filmů, kteří se po celý život programově věnovali tvorbě pro nejmladší diváky a zároveň šířili dobré jméno českého dětského filmu po celém světě. Řadu let k této skupině nadšenců nadaných zaujetím pro svět dětí, fantazií, humorem a dobrými nervy patří Věra Šimková-Plívová. Její filmy jako Páni kluci, Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Krakonoš a lyžníci, Jak se točí Rozmarýny a řada dalších jsou notoricky známé dětem i jejich rodičům z častého uvádění v televizi i v kinech. Jedinou nedětskou výjimkou mezi nimi je film Houpačka natočený na přelomu let 1989/90, který v překotné porevoluční době neprávem zapadl. Pro hlavní roli studentky, která dá neuváženě k adopci své právě narozené dítě, objevila režisérka tehdy sedmnáctiletou Lenku Vlasákovou.
Let asfaltového holuba (Let asfaltového holuba) 1990
Psychologický film o tom, čo všetko sa môže stať s človekom, ktorého živelný talent a chlapčenské sny o filmovej práci sa rozplynú v tvrdej realite za mäsiarským stolom. Príbeh predstavuje dvoch kamarátov z vojenčiny profilujúcich sa dvoma celkom odlišnými postojmi k životu.
Cyrano z Bergeracu (Cyrano de Bergerac) 1990
Měl odvahu, širokou duši a láskou raněné srdce. Gérard Depardieu ve filmové adaptaci slavné Rostandovy hry.Paříž, rok 1640. Cyrano z Bergeraku, muž nápadný především svým nosem, ale o nic méně svým vtipem, pohotovostí a básnickým rýmem se zamiluje do své krásné sestřenky Roxany. O tu se uchází i hrabě de Guiche – ženatý mlsný kocour. Roxanino srdce však patří mladému kadetovi ze Cyranova pluku, Kristiánovi. Roxana žádá Cyrana o pomoc a ochranu mladíka – a Cyrano, ač nešťasten, souhlasí. A tak se stane, že z úst i pera Kristiána vycházejí Cyranovy verše. Roxana se zamiluje, a sama netuší, že víc do veršů, krásných slov, než do samotného Kristiána. Zhrzený de Guiche se mstí – a muži musí do války. Roxana spěchá za tím, jehož dopisy si tiskne na svá ňadra…Francouzská adaptace Cyrana z Bergeraku režiséra Jean-Paula Rappeneaua je snad možná vůbec nejlepší filmovou adaptací tohoto klasického díla Edmonda Rostanda. Okamžitě po svém uvedení se film setkal s diváckým ohlasem nejen ve Francii, ale dokonce i mimo Evropu.Největší podíl na světovém úspěchu má Gérard Depardieu, scénář a vynikající režie. Ve filmové internetové databázi lze napočítat až jednatřicet významných světových ocenění jako: Oscar za kostýmy, deset Césarů, 2 Zlaté glóby a mnohá další.
Kam s její mrtvolou (Enid Is Sleeping) 1990
Komedie jak strčit mladší sestřičku do zapnuté trouby, aneb jak se zbavit té starší, která chudák skonala, když přistihla svého milovaného chotě na loži se svou mladší sestrou…
V rannej hmle (V rannej hmle) 1990
Na pozadí netradičního kriminálního příběhu se odehrává výrazné společenské drama – takzvaně spořádaným lidem stačí pouhé nepodložené podezření, aby takového nešťastníka začali vylučovat ze svého středu a různě mu znepříjemňovat život. Nebývalým počinem je to, že postiženým hrdinou je kriminalista, jemuž pouhé podezření rozvrátí veškeré jistoty a dokonce způsobí rodinnou tragédii, když napadání davu se přenese i na jeho manželku. Protagonista začne na vlastní pěst pátrat po pachateli zločinu, z něhož byl sám obviňován, ale uvědomí si, že sám se kdysi dopustil nechtěného přehmatu, z něhož mohou kořenit nynější vražedné úklady.
Maminčin zámek (Le Château de ma mère) 1990
Francouzský film Maminčin zámek je volným pokračováním filmu , natočeném podle knihy význačného prozaika a dramatika . Znovu se vracíme do voňavé, prosluněné Provence, kde v jejích kopcích prožívá své kouzelné dětství jedenáctiletý chlapec. Poznává svou první dětskou lásku, lidské přátelství i zlobu a především naždy se zamilovává do tohoto jedinečného kraje… Rodina bydlí v Marseille a své víkendy a prázdniny tráví v domku uprostřed kopců. Pravidelnou cestu do přírody si postupně zkracuje přes soukromé pozemky cestou podél veřejného kanálu. Bývalý tatínkův žák, nyní hlídač kanálu, jim půjčí klíč, kterým otevřou průchozí dveře a tak, nepozorováni, přebíhají v přítmí zámeckých zahrad se svými kufry a strachem z prozrazení. Jednou je však nachytá nevrlý, veledůležitý hlídač a Marcelův otec, poctivý učitel Josef, těžce snáší pocit provinění stejně jako maminka Augustina. Ale nádherné vzpomínky na dětství, ze kterých Pagnol čerpal celý svůj život, nemůže narušit ani tato událost, která ostatně dopadne tak, jak si to celá rodina zaslouží.
