Archivy blogu

Jsem nesmělý, ale léčím se (Je suis timide… mais je me soigne) 1978

Pierre je vrchním pokladníkem v hotelu ve Vichy. Je takový bojácný, plachý a nesmělý, že nedokáže nikomu říct ne. Když se však jednoho dne srazí s Agnes, Pierre se do ní vášnivě zamiluje. A nic mu nestojí v cestě, aby ji následoval do Nice, kde sleduje každý její krok. Pomáhá mu Aldo, který se stává jeho soukromým učitelem v získávání ženských srdcí. Pierre se neváhá zaměstnat v hotelu, kde je Agnes hostem. Umývá nádobí a dělá jednu hloupost za druhou. Bláznivá komedie jak se patří, dovedená až do absurdity. Čeho všeho je Pierre schopný, aby získal svou lásku…?

Pes baskervillský (The Hound of the Baskervilles) 1978

Duo Peter Cook a Dudley Moore se mírně nemravně a zároveň velmi humorně vyřádilo v této parodii na známý případ Sherlocka Holmese. Impulsem k realizování této verze slavné záhady neméně slavného detektiva byl nápad, aby jí undergroundový režisér Paul Morrissey dal humorné ladění, z čehož také vyplynulo obsazení Holmese a Watsona komiky Cookem a Moorem (jenž si ve filmu zahrál kromě dalších rolí i Holmesovu bláznivou matku). Dále se film opírá o spolehlivé britské herce ve vedlejších rolích – objeví se zde Terry Thomas, Joan Greenwood, Denholm Elliott, Hugh Griffith, Spike Milligan a Roy Kinnear. Projektu se ujal producent Michael White, který měl už dostatečné zkušenosti s kombinováním fraškovité parodie a zároveň dodržením linie předlohy, jak je vidno z vydařeného montypythonovského snímku Žvahlav. Příkladem všudypřítomné nadsázky v tomto filmu budiž obsazení přátelského až roztomilého irského vlčáka do role smrtící baskervillské stvůry, nebo například i fakt, že v původním znění mají Holmes i Watson silný přízvuk, jenž se rozhodně neslučuje s jejich společenským postavením. Nechybí samozřejmě ani řada vtípků a humorných situací, často na účet jiných filmů.

Past na kachnu (Past na kachnu) 1978

Taxikár Miroslav Macháček nevie polícii vysvetliť, ako sa do kufra jeho auta dostala mŕtvola muža. Vyšetrovanie prípadu, ktorého sa ujme major Milan Sandhaus, navyše čoskoro skomplikuje dalšia vražda…

Král cikánů (King of the Gypsies) 1978

Umírající cikánský král zavrhne syna a předá vedení svému vnukovi. Odmítnutý mladík chce však svého rivala zabít. Nebylo překvapením, že tento fascinující portrét cikánského života v Americe ostře kritizovalo několik etnických skupin, kteří již dříve obdobnou kritikou častovali spisovatele Petera Maase, na základě jehož knihy byl film natočen. Sterling Hayden zde ztvárnil roli krále“ newyorkských Cikánů, který na smrtelné posteli předává svou korunu zdráhajícímu se vnukovi Davovi (Eric Roberts). Davův zlomyslný otec (Judd Hirsch) se cítí velmi dotčen, že korunu nedostal on sám, a začíná proti vlastnímu synovi kout pikle. Nejdříve se zdá, že chlapec, zcela asimilovaný Američan, by se neviditelného trůnu nejraději vzdal ve prospěch svého otce, ale v jeho povaze je něco, co jej neustále přitahuje zpět k národu, z něhož pochází. Ve vedlejších rolích či v rolích hudebníků se ve snímku objevuje několik skutečných Romů, další se natáčení účastnili jako odborní poradci.

Žena pro dva střelce (Amore, piombo e furore) 1978

Clayton je pistolník, který za peníze zabíjí lidi. Právě dostal novou zakázku: železnici překáží jistý farmář. Přes jeho pozemek se má brzy stavět trať a on jej pořád nechce prodat. Po příjezdu na farmu Clayton zjišťuje, že farmář má docela pěknou ženu, také se mu nějak nechce udělat to, proč přijel. A farmář ví, proč přijel, protože před časem dělal pro železnici tu samou práci, jako teď Clayton, do kterého se navíc zakoukala farmářka…

Tajemství Ocelového města (Tajemství Ocelového města) 1978

Fantastický dobrodružný příběh na motivy románu Julese Verna. Před více než sto lety vzrušila svět zpráva o dědictví půl miliardy franků. Jeden z dědiců – doktor Francois Sarrasin – vybudoval město Fortuna pro blaho obyvatel. Druhý – profesor chemie Erik Janus – postavil velkou zbrojní továrnu ve městě, které nazval Ocelové. Sarrasin, znepokojen tímto zbrojením, vysílá do Ocelového města vyjednávače. Současně se tam tajně vydává i Sarrasinův zeť, inženýr Marcel Zodiak. Po příchodu do města se Marcel stane svědkem havárie střely, po jejíž explozi zasažení lidé v několika okamžicích zmrznou. Poprvé se tak setkává s hrozným vynálezem válečného šílence Januse – s dělem, jehož střela ničí vše živé, avšak materiální statky zachovává nezměněny pro útočníka…Film, který v roce 1978 natočil Ludvík Ráža, byl věnován památce Julese Verna, který mnohé znal a předvídal. V ateliéru č. 6 na Barrandově vytvořil architekt Vladimír Labský multifunkční dekoraci, která byla po úpravách využita rovněž při natáčení filmů Panna a netvor, Deváté srdce a Kočičí princ.

Mladý muž a bílá velryba (Mladý muž a bílá velryba) 1978

Viktor (Eduard Cupák) je dokonalým typem pasivity, žije tak, jako by měl vše již za sebou. Břéťa (Ivan Vyskočil) je nabitá sluneční baterie, která do sebe čerpá stále novou energii. A mezi tyto muže vstoupí Edita (Jana Brejchová), která jde tvrdě za svou kariérou… Mladý muž a bílá velryba patří mezi to nejlepší, co spisovatel Vladimír Páral napsal. I divadelní dramatizace této knihy zaznamenala svého času velký úspěch. Nebylo proto divu, že tento nepříliš rozsáhlý, ale myšlenkově bohatý román brzy přilákal i filmaře. Byl to režisér a scenárista Jaromil Jireš, který ve spolupráci s Márií Dufkovou-Rudlovčákovou v roce 1978 napsal scénář, ve kterém geniálně podtrhl páralovský rozpor mezi dvěma životními koncepcemi. Jaromilu Jirešovi se podařilo na plátno přenést všechno nejlepší, co Páralova předloha poskytovala. Navíc režisér dopřál více místa jaksi symbolické, ale přitom naprosto realistické postavě převozníka Gausse (Zdeněk Blažek), a tím ještě více zesílil výsledný dojem. Smysl filmu vyslovil režisér těmito slovy: Někdy lovíte bílou velrybu a ulovíte běličku. Ale důležité je nevzdat se, nepodlehnout malověrnosti. Ta dokáže zničit nejen vás i všechny sebekrásnější záměry. Bez víry a naděje to nejde. A také ne bez trošky humoru…

Dotek Medusy (The Medusa Touch) 1978

Kdo si mohl přát smrt Johna Morlara? Podivína, který žil osamělým životem, psal knihy o zlu a lepil si do knih novinové výstřižky zpráv o nejrůznějších katastrofách? Jak si mohl takový samotář vůbec udělat nějakého nepřítele? A přece jej musel mít. Jinak by teď neležel na zemi svého bytu s hlavou rozbitou na padrť. Francouzský inspektor Brunel, který je v Londýně na stáži, tuší, že dostat se na stopu pachatele nebude snadné. Co však v tuto chvíli ještě tušit nemůže je to, že stojí na prahu nejpodivnějšího, nejneuvěřitelnějšího případu své kariéry. Případu, v němž nahlédne do nejhlubších, nejděsivějších propastí lidské psychiky. V němž se setká se Zlem, o jehož existenci si normální člověk ani neumí udělat představu…

Interiéry (Interiors) 1978

Stárnoucí Arthur nečekaně oznámí své ženě Evě, že ji opouští. Je to rozhodnutí, o němž tajně uvažoval již delší dobu. Nechce prozradit, jaké k tomu má důvody. Již dávno ale necítí sílu, ba ani potřebu přizpůsobovat se jejím náladám či depresím, a také si ještě chce něco užít a najít téměř ztracený optimismus. Pro jeho manželku zůstává rozchod příliš velký šokem. Neumí se vyrovnat s realitou a stále myslí jen na možnost návratu k Arthurovi. Problémy s partnerskými vztahy ale mají i jejich tři dospělé dcery, úspěšná spisovatelka a básnířka Renata, přitažlivá herečka Flynn a netalentovaná, vnitřně nevyrovnaná Joey. Psychologicky laděný příběh o rozpadu jedné rodiny, je způsobem ztvárnění zcela odlišný od většiny snímků Woodyho Allena. Ten přitom vzdává hold režijnímu mistrovství Ingmara Bergmana, mezi jehož obdivovatele léta patří (zejména nezapře inspiraci snímkem Šepoty a výkřiky). Promyšleně využívá dlouhé záběry, úseky děje jen minimálně podkresluje hudbou, velký prostor dává hereckému gestu, mimice a textu. Jak název předem prozrazuje, film vypovídá o uzavřených prostorech, v doslovném i obrazném slova smyslu. Proto řadu scén tvoří pohledy na hlavní hrdiny, stojící a bezmocně sledující okolo plynoucí svět, na který nemají sebemenší vliv. Pocity jejich neúspěchu, deprese, stejně jako myšlenky na smrt pomáhá navodit kamera Gordona Willise, jež se omezuje na odstíny černé, bílé a šedé. Kostýmy, stejně jako k filmu Spáč, připravil Joel Schumacher, který později více zaujal jako režisér například snímky Hráči se smrtí, Nebezpečný klient a Čas zabíjet. Vynikající herecký výkon podala Geraldine Pageová jako rozporuplná architektka Eva.

Brácha za všechny peníze (Brácha za vsechny penize) 1978

Tři roky po uvedení prvního filmu se tvůrci, povzbuzeni úspěchem, rozhodli natočit další díl. Ve shodě se skutečností, posunul se i příběh o tři roky dopředu. Honza a Zuzana mají dvouletou holčičku Martinu a Prcek se rozhoduje kam po skončení devítky. Opět se můžete podívat do prostředí plochodrážních stadionů, opět před Martinem vyvstane problém, s nímž si dospělí nedokáží poradit, a tak nezbývá, než dát s kamarádkou Magdou hlavy dohromady a vymyslet jak na to. Problémem je i tentokrát bráchova tvrdohlavost, řada nedorozumění a malicherností vedoucích téměř k rozpadu mladého manželství. A je na Martinovi, aby Honzu se Zuzanou opět usmířil. Vedle toho má ovšem Martin své vlastní problémy, neboť by chtěl být zootechnikem, zatímco rodiče se ještě nedohodli jestli bude inženýrem nebo automechanikem… Volné pokračování komedie Můj brácha má prima bráchu.