Archivy blogu

Běsnící měsíc (Long Ago Tomorrow) 1971

Po vážném zranění je mladý sportovec psychicky na dně a skončí v domově pro handicapované. Tam se sblíží s mladou ženou, která trpí obrnou, a tenhle vztah mu změní život.

Návrat pana Ryšánka (Návrat pana Ryšánka) 1971

Kdysi byli pan Ryšánek a pan Schlegl velcí kamarádi. Pak do jejich osudu zasáhla láska k jedné ženě. Pětadvacet let důstojník Ryšánek prožil v cizině a teď se vrací do malostranské čtvrti, aby tu zúčtoval se svým sokem. Pan Ryšánek hodlá splatit staré křivdy, domnívá se, že Schleglovou vinou musel odejít z Prahy, aby se pak s dívkou mohl Schlegl sám oženit. Křivda je i po letech silná, a tak penzionovaný důstojník Ryšánek usilovně pátrá, co jej od jeho milované odloučilo, aby na závěr došel k překvapivému zjištění… Jedna z Malostranských povídek byla předlohou televizního zpracování z roku 1971, v němž excelují , a .

Nemocnice (The Hospital) 1971

Hlavním postavou je dr. Herbert Bockge. Jeho postava je velmi černým humorem vybavený šéfchirurg věčně přeplněné newyorské nemocnice, která se musí potýkat s nedostatkem kvalifikovaného personálu a financí. Žena mu utekla, děti ho nenávidí, podřízení ho nerespektují, pacienti ho štvou. A navíc je na místě, kde pracuje spáchána vražda.

Lekce (Lekce) 1971

Za druhé světové války vytvoří německý univerzitní profesor špionážní centrálu, která dodává spojencům informace o plánech nacistů…

Smolný den pro Skopce (The Fifth Cord) 1971

Aby ze sebe smyl podezření, musí vraha chytit sám… Po odchodu ze silvestrovského večírku je surově zbit mladý učitel angličtiny. Se štěstím přežije, jeho napadení bylo však pouhým začátkem. Maniakální vrah v rychlém sledu znovu několikrát udeří: jeho poznávacím znamením je rukavice s uříznutými prsty zanechaná na místě činu. V hledáčku policie se ocitá novinář Andrea Bild , jelikož všechny oběti patří do okruhu jeho známých. Andrea se rozhodne využít svého novinářského čichu a kontaktů a vypátrat vraha na vlastní pěst. Rozporuplná, konfliktní povaha, neurovnané milostné vztahy ani silná náklonnost k alkoholu mu ale pátrání neusnadňují… Ve vizuálně opojném detektivním thrilleru vyniká um oscarového kameramana , který s gustem nasnímal strohé exteriéry a naopak opulentní interiéry italské architektury raných 70.let. Jeho kamera zachycuje hru světla a stínu na fasádě monumentálních moderních budov, ale dokáže se mazlit i se zarostlou, zanedbanou periferií, v jejíž ošklivosti nachází útočiště záhadný vrah. Hudba pak odpovídá brutalistní architektuře v obraze – není epická a košatá, jak jsme u zvyklí, ale naopak minimalistická a iritující. Opakované elektronické motivy zrcadlí emocionální odtažitost snímku. Za zmínku stojí i v roli Andreovy přítelkyně Lou. Půvabná herečka, hojně obsazovaná do rolí naivních blondýnek ve spaghetti westernech a lechtivých komediích, zde dostala příležitost uniknout ze škatulky a zahrát si rozporuplnou a protřelou moderní dívku… Smolný den pro Skopce je reprezentativní ukázkou italského žánru giallo: jedná se o mysteriózní thrillery typické pečlivým budováním atmosféry a důrazem na vytříbenou vizuální stránku, které se nebojí krvavých scén ani odvážnější erotiky.

Král, kejklíř a hvězdář (Král, kejklíř a hvězdář) 1971

Hvězdář, ucházející se o ruku dcery krále Jana, princeznu Korunku, sestrojí královskou loutku. Panovník to však pokládá za urážku majestátu. To ale jen do chvíle, kdy je namísto krále zlým princem ze sousedního království při atentátu zastřelena právě tato loutka. Pak už hvězdáři a princezně Korunce nic nestojí ve společné cestě za štěstím… Do dnešní Pohádky pro pamětníky jsme vybrali jednu o záludném princi, který se chce zmocnit kouzelného meče a přemoci sousedního krále. Bude plná písniček a podle scénáře ji v roce 1971 natočil , který do hlavních rolí obsadil (král Jan), (královna), (zlý princ), (hvězdář) a (princezna Korunka).

Mrtvý princ (Mrtvý princ) 1971

Příběh prince, jehož život je zakletý v náhrdelníku, ukrytém v útrobách ryby, je plný dramatického napětí, úkladů a osudových předpovědí. Mladému zamilovanému páru, který našel před zuřící bouří útočiště na zámku, ten pohádkový příběh vypráví zámecký kastelán a všichni tři se stávají jeho aktéry.

Nájezd na Rommela (Raid on Rommel) 1971

Přelstít lišku pouště je úkol hodný pravých mužů… Libye 1943. Po téměř třech letech lítých pouštních bojů vehnal svým brilantním nasazením tankových jednotek Brity do zoufalé situace. Osud Středomoří visí na vlásku. Němci obsadili strategický přístav Tobruk a nyní zde shromažďují posily a vojenský materiál k dalšímu útoku. Britové mají ovšem v záloze plán. Zajatí britští výsadkáři mají při přesunu do Tobruku přemoci německou stráž, zmocnit se konvoje a pod velením kapitána Fostera zničit pobřežní dělostřelecké baterie a umožnit tak britskému námořnictvu útok na přístav. Plán ovšem už na samotném začátku získá povážlivé trhliny… Hlavní roli v americkém válečném filmu režiséra ztvárnil .

Harold a Maude (Harold and Maude) 1971

Život, láska a smrt v kultovním americkém filmu… Americký scenárista a režisér (1941–1988) absolvoval filmovou fakultu Kalifornské univerzity (UCLA) scénářem, který nazval Harold a Maude. Dílo mladého autora zakoupila společnost Paramount, která ovšem nevyhověla Higginsově požadavku snímek také režírovat a angažovala přece jen o něco zkušenějšího , jenž byl renomovaným střihačem (Oscar za ) a měl už také za sebou první režijní zkušenost (, 1970). Křehký příběh zasmušilého mladíka Harolda , který tráví většinu času na cizích pohřbech, a života plné osmdesátnice Maude byl na hony vzdálen běžné hollywoodské představě o diváckém filmu, což se samozřejmě projevilo v jeho nedostatečném marketingu, když byl před Vánoci 1971 uveden do kin. Film divácky propadl a příliš vlídně se k němu nezachovala ani odborná kritika, která ho většinou nepochopila. Např. recenzent známého týdeníku Variety ho označil za nevkusnou komedii a svůj článek zahájil slovy: Harold a Maude má v sobě rozvernost hořícího sirotčince.“ Žánrově těžko zařaditelný snímek, který osciluje mezi černou komedií, sociální satirou a milostným příběhem, si své diváky našel až s časovým odstupem díky jevištní dramatizaci (která se hrála i u nás) a uvedení v televizi. Režisér Hal Ashby (1929–1988), jehož počtem nepříliš rozsáhlé dílo (dvanáct filmů pro kina a jeden pro televizi) obsahuje takové klenoty jako (1973), (1975), (1976), (1978) nebo (1979), do titulních rolí obsadil (představitel titulního hrdiny z ) a (laureátka Oscara za vedlejší roli sousedky v hororu ), kteří podávají životní herecké výkony. Film, který vznikal pod zřetelným vlivem bouřlivých dobových událostí (vietnamská válka, masakr na univerzitě Kent State), v sobě obsahuje značný odpor vůči autoritám, zejména těm v uniformě (postavy strýčka–vojáka či policisty na motorce), a stejně jako např. je především příběhem o svobodě. Atmosféru snímku působivě dokreslují písně Cata Stevense.

Touha zvaná Anada (Desire Called Anada) 1971

Slovenský rybář Jánoš Gabay vzpomíná na osudové události posledních dnů. Spolu s tchánem Michalem a synem Petrem vylovili z řeky tajemnou krásnou dívku Anadu. Za pomoci Jánošovy ženy Zuzky se jim podařilo přivést ji k životu. Zuzka se doma cítí sama, a tak trvá na tom, aby u nich Anada zůstala. Ale Jánoš pocítí ke krásné návštěvnici milostnou vášeň. Usiluje, aby odešla, a marně se pokouší dozvědět se něco o Anadině minulosti. Nakonec se Anada stane jeho milenkou. Zuzka však zároveň onemocní tyfem. Muž se musí mezi oběma ženami rozhodnout. Ponechat volbu na osudu však není prozíravé… Snímek podle románu maďarského spisovatele a dramatika Valamit visz u víz (Něco nese voda) byl první česko-americkou koprodukcí (Filmové studio Barrandov a newyorská firma MPO Productions) a zároveň posledním společným filmem a .