Archivy blogu

Podivné vyšetřování (Indagine su un cittadino al di sopra di ogni sospetto) 1970

Šéf římského detektivního oddělení vražd je mocný člověk. Ale to, co následovalo po oslavě jeho povýšení, nemohou zamaskovat ani ti nejmocnější. Nebo je snad realita jiná? Muž, kterému nikdo neřekne jinak než Inspektor a kterého vynikajícím způsobem ztvárnil Gian Maria Volonte, se hned po večírku odebral za svojí milenkou a zcela v poklidu a bez emocí jí prořízl hrdlo. Stejně klidně pak odešel. Byl totiž přesvědčený, že jeho nikdo nikdy nebude podezírat. Že on je ten, který stojí nad zákonem. A celý čin vlastně spáchal jen proto, aby mohl světu dokázat, kdo mu skutečně vládne. Dokonce na místě činu zanechal i stopy, přímo vedoucí k jeho osobě, s jistotou, že se mu nemůže nic stát a že vina padne na někoho jiného. A bohužel měl pravdu. Skrze vysoce ceněné italské drama se režisér Elio Petri stal v roce 1970 veřejným žalobcem proti korupci a elitářství mocných ve své zemi a jeho hlas se hlasitě rozezněl po celém světě. Krom Oscara pro nejlepší cizojazyčný film, snímek nakonec obdržel také hned dvě ceny na festivalu v Cannes a dva Davidy.

Doznání (L’Aveu) 1970

jako Artur London a jeho zážitky z období politických procesů 50. let vrcholící příjezdem okupačních vojsk v roce 1968… Film Doznání vznikl podle slavné stejnojmenné knihy Artura Londona. Zachycuje autentické svědectví jednoho z protagonistů monstrprocesu se spikleneckým centrem“ Rudolfa Slánského v listopadu 1952. Přesvědčený komunista, interbrigadista, účastník francouzského Hnutí odporu (krycí jméno Gérard) a posléze náměstek ministra zahraničních věcí, v knize popisuje své zážitky a nový náhled na komunistickou stranu. Je ironií osudu, že rukopis knihy přivezl London do Prahy v den, kdy sem vjely sovětské tanky. Kniha nicméně v roce 1969 vyšla, ale film – jehož realizace u nás byla již domluvena – se musel nakonec točit ve Francii. Československou premiéru měl film až 17. ledna 1990 v kině Praha za účasti , , a Lise Londonové

Námluvy komtesy Gladioly aneb Přistání ve skleníku (Námluvy komtesy Gladioly aneb Přistání ve skleníku) 1970

Parodie na operetní převleky, záměny osob, staré známé situace se starými známými písničkami a šťastným koncem – to jsou Námluvy komtesy Gladioly. Rozverná komedie Gustava Oplustila a Zdeňka Podskalského s hvězdným hereckým obsazením z roku 1970.

Smrtelný omyl (Tödlicher Irrtum) 1970

Agent těžařské firmy Allison provádí načerno vrty na šošonském území. Když najde naftu, tvrdí, že z toho budou mít prospěch také Indiáni. Pět náčelníků s ním podepíše smlouvu o těžbě a podílu na ziscích, a brzy nato začnou postupně za podivných okolností umírat. Ve smlouvě je totiž klauzule, že v případě smrti náčelníka připadne jeho podíl Allisonovi. Syn nejvyššího náčelníka rezervace Hladká tvář lest prohlédne a povolá několik svých přátel, aby se s jejich pomocí domohl spravedlnosti, vrazi byli potrestáni a podíly na zisku zůstaly Indiánům. Allison je však zákeřný protivník, nezastaví se před ničím. Zosnuje dokonce vraždu svého člověka a nastraží falešné stopy, které ukazují, že šlo o indiánský útok…

Cromwell (Cromwell) 1970

Polovina 17. století znamenala pro Anglii čas úpadku. Král Karel I. je zkorumpovaný diktátor, stoupá občanská neposlušnost a mnozí významní krajané odcházejí hledat štěstí raději do Nového světa. Mezi nimi je i budoucí Lord protektor Anglie, Irska a Skotska, protimonarchisticky smýšlející Oliver Cromwell. Nakonec ale svou rodnou zemi neopustí a naopak se králi postaví tváří v tvář. Chce učinit přítrž samovládcovu řádění a nastolit parlamentní právo. Situace neodvratitelně směřuje k občanské válce, v níž má právě vojevůdce Cromwell sehrát klíčovou úlohu. V opulentní historické podívané Kena Hughese ho ztělesnil vynikající Richard Harris, krále Karla pak Alec Guinness. Snímek v roce 1971 obdržel Oscara za hudbu a na stejnou cenu byl nominován i tvůrce skvostných dobových kostýmů Vittorio Nino Novarese.

Krvavá máma (Bloody Mama) 1970

Malá Kate žije v ubohém prostředí, znásilňována svými vlastními bratry. Už v dětství si přísahá, že bude mít syny, vychová je podle svého a udělá z nich opravdové muže. Stane se a Kate, krvavá máma, se se svými syny vydá na dráhu zločinu. Velí gangu, jehož surovost a sklony k násilí stoupají úměrně s rostoucím bohatstvím

Aristokočky (The AristoCats) 1970

V době, kdy slavná Eiffelovka byla ještě mladá, žila v Paříži jistá excentrická milionářka a ta měla čtyři kočky: Dámu a její koťata Berlioze, Toulouse a Marii. Nebyly to kočky ledajaké – Dáma měla fantastický rodokmen a Berlioz, Toulouse i Marie byli ohromně umělecky nadaní – zkrátka pravé aristokočky! Není divu, že se jim paní milionářka rozhodla odkázat veškeré své jmění. S tím se ovšem nedokázal smířit sluha Edgar a začal vymýšlet ďábelský plán, jak se Aristokoček zbavit. Ještěže se v pravou chvíli objevil statečný kocour OMalley, který přišel aristokočkám na pomoc a ukázal, co je to být aristokočka ducha!

Byl jednou jeden lotr (There Was a Crooked Man…) 1970

Arizona 1883. Po přepadení bohaté rodiny s plným trezorem se Paris Pitman, Jr. (Kirk Douglas) zbaví svých kompliců a kořist v hodnotě půl milionu dolarů ukryje v díře plné hadů. Brzy je však zatčen šerifem Lopemanem (Henry Fonda) a umístěn do pouštní věznice, odkud podle slov stařičkého Missouri Kida (Burgess Meredith) ještě nikdo neuprchl…

Radúz a Mahulena (Radúz a Mahulena) 1970

Romantická pohádka o Radúzovi a Mahuleně našla svého mistra v dramatickém zpracování Julia Zeyera a hudbě Josefa Suka. Třiadvacetiletý Suk, niterně oddaný své budoucí ženě Otylce, vytvořil v tomto svém třináctém opusu dílo plné vroucí melodiky i dramatického napětí. Básník a prozaik Julius Zeyer se tu výrazně přiklonil k domácí mytické a pohádkové látce. Na počátku Zeyerovy hry o Radúzovi a Mahuleně stojí dvojí inspirace, prvním pramenem je okouzlení nespoutanou slovenskou přírodou s jejími dramatickými bájemi, druhou inspirací pak byla jeho dramatická ctižádost. Toužil vytvořit v české řeči takové dílo, které by získalo světový ohlas. Filmové pojetí režiséra a scenáristy Petra Weigla pak dotvořilo Radúze a Mahulenu v ojediněle působící celek.

Waterloo (Waterloo) 1970

20. 4. 1814, Fontainebleau. Napoleon Bonaparte je po porážce u Lipska donucen svými maršály k abdikaci a nucenému vyhnanství na ostrov Elba. Odtud se ale po necelém roce vrací a nastává období posledních sta dnů jeho vlády. Období bouřlivé, které začalo obnoveným slibem věrnosti jeho bývalých vojáků, pokračovalo vyhnáním krále z Paříže a skončilo rychlým tažením do Belgie a závěrečnou osudovou bitvou u Waterloo. Italský koproducent snímku Dino de Laurentiis pojal záměr zadat tuto látku právě režisérovi Sergeji Bondarčukovi po zhlédnutí jeho velkolepého zpracování Vojny a míru – a Bondarčuk nezůstal své pověsti nic dlužen. Historicky věrné zpracování, epická výprava, dokonalé kostýmy, skvělý hudební doprovod Nina Roty a hlavně 17 000 statistů ve strhujícím zpracování samotné bitvy činí ze sledování tohoto filmu-monumentu skutečný zážitek.