Archivy blogu

Půlnoční kovboj (Midnight Cowboy) 1969

Slavné americké filmové drama režiséra Johna Schlesingera. Film obdržel v roce 1970 Oscary v kategorii nejlepší film, nejlepší režie a scénář. Deziluzivní pohled anglického režiséra na New York jako místo příkrých sociálních protikladů, zklamaných snů a nadějí naivního venkovského kluka z Dalekého západu, salónního kovboje Joe Bucka (Jon Voight). Příběh dvou přátel, které náhoda svede dohromady a které město vyvrhne jako nepotřebné na smetiště lidských osudů, obohatil vynikajícím výkonem také Dustin Hofman v roli chromého tuberkulózního ztroskotance. Premiérové prolomení oscarové bariéry i pro snímky mládeži nepřístupné (v roce 1970 získal Půlnoční kovboj ze sedmi nominací nakonec tři sošky) zůstane pro Schlesingerův snímek patrně navždy tou nejhlubší brázdou v oficiálních kronikách filmu. Pro okruh tehdy začínajících filmařů mělo zase dílo natolik inspirativní náboj, že se pro Půlnočního kovboje vžilo neskromné označení bible nezávislého filmu. Příběh naivního playboye Joea (teprve třetí role Jona Voighta), který živen přesvědčením o své atraktivnosti pro newyorské solventní paničky opustí zaplivaný texaský bar, aby se mu velkoměsto nakonec odvděčilo zvláštním přátelstvím s dalším životním ztroskotancem (Dustin Hoffman), je obvykle čten jako deziluzivní procitnutí z amerického snu.Do filmu se navíc obtiskla nálada konce šedesátých let, kdy pozvolné skomírání představy o realizovatelné (a zároveň udržitelné řečeno dnešním slovníkem) alternativě vůči stávajícímu establishmentu kopírovala rok od roku stále větší frustrace z blamáže ve Vietnamu. Kombinace pohledu cizince zvenčí (pro Angličana Schlesingera to byla první zámořská filmová zkušenost) s časovým protnutím vzrušivou atmosférou (rok 1969 ani předčasné varování, ani skeptický plakátek s nostalgickým pohledem zpět) nakonec vyústila do jiskřivých obrazů bez sklonu podléhat dobové patině.Napájen iluzemi snad z úplně jiných časů, musí Joe Buck po příjezdu do New Yorku působit jako nemístný anachronismus stejně tak působí jeho kovbojský obleček, ve kterém loví na rušných křižovatkách dámy ve středních letech. Jeho představy o živnosti gigola nabourá hned první zakázka, která končí scénou, ve které Joe nakonec dává zdrcené ženě deset dolarů na taxi. Krize donutí kovboje i k dočasné změně orientace (mladý chlapec v pornokině) a zároveň se setkává se zmrzačeným zlodějíčkem Ratsem klasický model až do očí bijící nesourodosti dvojice, která je i přes vzájemné trable snoubena pevným poutem, tu zafungoval s čistou průzračností. Bezvýchodnost útěků z reality viděné dennodenně na ulicích ilustruje jak halucinogenní večírek hippie komunity (končící v podivné závrati nad nekontrolovanou haluzí), tak pomatenost cirkusovým překroucením víry (kdy je Joe donucen blouznícím fanatikem k modlitbě před blikající plastovou soškou Krista ukrytou v šatníku jeho bytu). Ratsův rozkládající se příbytek je protipólem světa, ze kterého Joe dostane dlouho očekávanou nabídku právě ve chvíli, kdy drogami a postupující TBC ničený Ratso vycítí poslední šanci splnit si své dlouholeté přání: okrádat boháče na Floridě. Cesta za americkým snem pak končí na zadním sedadle autobusu.

Satyricon (Fellini – Satyricon) 1969

Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta půlka se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový člen týmu, Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka). V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře… Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) – a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii.

Vítězství (Winning) 1969

Rychlá auta, vášnivá láska a záběry ze zákulisí světoznámého závodu 500 mil v Indianapolis – to všechno přináší film Winning. Paul Newman jako závodnická hvězda Frank Capua dělá vždycky všechno pro to, aby vyhrával. Jeho závodnická posedlost ho ale málem připraví o manželku Eloru (Joanne Woodward) i o přátelství se soupeřem Lutherem Erdingem (Robert Wagner).Film Winning nabízí věrohodný dramatický příběh, atraktivní záběry ze závodu Indy 500 z roku 1968 včetně proslulé hromadné havárie 17 automobilů a na lidi, kteří by za rychlost dali život, nahlíží nesmlouvavou optikou.

Lavina (Avalanche) 1969

Skupina dětí z Anglie se vydala na prázdninovou túru do Alp, v horách je však ohrožuje lavina.

Tisíc dnů s Annou (Anne of the Thousand Days) 1969

Dramatizace manželství britského krále Jindřicha VIII. a jeho druhé manželky, nešťastnice Anny Boleynové , je krom deseti nominací na Oscara ověnčená i jednou soškou. Když Anna začne místo nelegitimního svazku usilovat o manželství, Jindřich se na její popud zbaví Kateřiny Aragonské a ožení se s ní. Tento akt však zapříčiní roztržku mezi Korunou a církví. Ovšem Annina neschopnost porodit králi vytouženého syna vede Jindřicha k tomu, že se začne poohlížet po vhodnější kandidátce. Cromwell, který figuruje jako Jindřichova pravá ruka, se postará o Annino odsouzení na základě fingovaného obvinění z cizoložství. A tak se Anna ocitne na popravišti, zatímco Jindřich sklíčeně sedí na hradě Windsor a lituje tohoto bezohledného politického kalkulu.

Sabata (Ehi amico… c’è Sabata, hai chiuso!) 1969

Fanoušci spaghetti westernu zvyklí na filmy jako Django nebo Hodný, Zlý a Ošklivý budou při sledování Sabaty pravděpodobně překvapeni. Ve snímku sice hraje stejnojmennou hlavní roli nepříliš výřečného hrdiny hvězda spaghetti westernu Lee Van Cleef, ale tento film má v porovnání s tradičním žánrovým zpracováním vycházejícím ze stylu Sergia Leoneho výrazně odlišný ráz. Režisér a spoluautor Gianfranco Parolini (alias Frank Kramer) vytvořil dílo, které by se dalo zařadit spíše někam mezi televizní seriál Wild Wild West a typickou bondovku. Film je totiž plný roztodivných postav, exotických zbraní a akčních scén, které kombinují divoké kaskadérské kousky s pyrotechnikou. Hlavní hrdina ve filmu získá odměnu za zabití tří zločinců, kteří uloupili armádní zásilku zlata, ale pak zjistí, že šlo o podvod a sám se stane terčem tří zabijáků. Parolini dal filmu zcela správně spíše odlehčený tón a při akci na plátně tak zdůraznil pestrost a humor. Výsledkem je příjemný a zábavný film, který by se málokomu doopravdy nelíbil. Sabata je zkrátka jistotou nejen pro fanoušky žánru, ale také kohokoli, kdo by rád shlédl v rámci westernu něco netypického.

Obývací ložnice (The Bed Sitting Room) 1969

Komedie ve stylu sci-fi, kterou její tvůrce inscenoval jako absurdní divadlo, je vlastně protiválečný film. Při své Odysseji zničeným Londýnem se mladá Penelope setkává s všelijakými lidmi. Ti všichni přežili jadernou válku stejně jako Allan, do kterého se Penelope zamilovala. Mladá žena jde vstříc dalším zítřkům s optimismem…

Velký šéf (Le Cerveau) 1969

Několik let po velké vlakové loupeži na trati Glasgow – Londýn zveřejnila britská policie zprávu, že šéfem lupičské bandy byl muž s mimořádně velkým mozkem, který ve chvíli napětí neudrží hlavu zpříma. V té době prchá z francouzského vězení drobný zlodějíček Artur za pomoci svého přítele Anatola. Samozřejmě se cesty lupičů různého kalibru zkříží a…

Seber prachy a zmiz (Take the Money and Run) 1969

Prvý sólový film Woodyho Allena zachytáva životný príbeh fiktívneho bankového lupiča Virgila Starkwella (Woody Allen) formou akéhosi pseudo-dokumentu. O hlavnom hrdinovi a jeho neúspechoch vo všetkých oblastiach života (ženy, hudba, kriminál) sa tak dozvedáme viac aj s pomocou výpovedí ľudí, ktorí ho osobne poznali. Take the Money and Run oplýva typickým Allenovským sarkastickým humorom a robí si žarty z gangsterských filmov, policajtov, televíznych reportérov a – ako sme si neskôr zvykli – nakoniec aj zo samotného Woodyho.

Bratři Karamazovi E2 (Braťja Karamazovy E2) 1969

Vztah tří bratří k osudu, lásce a Bohu v psychologickém dramatu podle románu F. M. Dostojevského.Náročný román nebyl do filmové řeči adaptován mnohokrát: kromě z roku 1958 a několika seriálových zpracování stojí za zmínku nápadité zcizovací uchopení příběhu, které natočil v roce 2008 český režisér pod názvem . Třídílná sovětská adaptace z roku 1969 se vyznačuje minimálním výskytem filmařských ozdob: v centru pozornosti zůstává Dostojevského text, interpretovaný herci v takřka divadelním podání. Režisér měl již na kontě mimo jiné filmové zpracování Dostojevského a . Bratři Karamazovi se měli stát jeho posledním dílem: v průběhu natáčení zemřel, pod posledním dílem jsou tak jako režiséři podepsáni představitelé hlavních rolí a . Film uvádíme s původním dabingem v režii .