Archivy blogu

Báječní muži na létajících strojích (Those Magnificent Men in Their Flying Machines, or How I Flew from London to Paris in 25 hours 11 minutes) 1965

Neohrožení dobyvatelé vzduchu aneb z Londýna do Paříže za 25 hodin 11 minut. Ikaros byl první, kdo se pokusil odhodit zemskou tíži a volně jako pták vzlétnout ke slunci. A i přes jeho tragický konec tenhle sen lidstvo nikdy neopustil. Dnes, na samém počátku dvacátého století, se konečně tato odvěká touha naplňuje. Bachraté, nemotorné stroje mají sice ještě daleko k eleganci a výkonům stříbrných ptáků budoucnosti, nejsou příliš spolehlivé a následky ztroskotání mohou být víc než tragické, ti, kdo je sedlají, však na takové maličkosti nehledí. První aviatici jsou nadšenci a rekrutují se z celého světa. To si dobře uvědomuje vydavatel anglického deníku Daily Post lord Rawnsley, který vypsal odměnu deset tisíc liber pro vítěze leteckého závodu na trase Londýn-Paříž. Kromě cílů ryze pekuniárních, které jistě nejsou zanedbatelné (tato akce nepochybně významně zvýší odběr listu a to je i v roce 1910 velmi zajímavé), má celá věc i cíle řekněme daleko ušlechtilejší: zvýší se prestiž Anglie a celý svět se opět přesvědčí, že Británie neovládá jen moře. Neboť není pochyb o tom, že v tomto závodě všech závodů zvítězí domácí borec… Děj filmu režiséra Annakina je sice smyšlený, odpovídá ale přesně době, kdy celý svět žil pod dojmem prvních úspěchů v dobývání vzduchu. Závodu Londýn – Paříž se ve filmu účastní 13 strojů, z nich 6 představuje originální typy, jakými byly vedle Blériotových i stroje značky Avro, Demoiselle, Antoinette apod. Sedm dalších strojů bylo pro potřeby filmu zkonstruováno podle původních plánů. Na rozdíl od originálních strojů, které po jistých úpravách byly schopny letu, se ovšem tyto atrapy mohly pohybovat jen v závěsu na silných jeřábech. Filmu, který byl nominován na Oscara i Zlatý glóbus, je sice dnes už více než čtyřicet let, nicméně dosud neztratil nic ze svého půvabu a pohody.

Cincinnati Kid (The Cincinnati Kid) 1965

Nadějný hráč pokeru z New Orleans vyzve dlouholetého mistra této hry. V sázce není jen balík peněž, ale i reputace nejlepšího hráče. Avšak rozdávajícího vydírají, aby hru zfalšoval.

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou) 1965

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je příběh z roku 1943. Krásná Kateřina (Lenka Fišerová), které hrozí smrt v koncentračním táboře, se náhodou dostane do skupiny bohatých Židů, a tak jí svitně naděje na záchranu. Nacisté však s nižší rasou hrají zákeřnou hru, v níž chtějí získat veškeré finance z jejích bankovních kont… Televizní film režiséra Antonína Moskalyka získal Cenu mezinárodní kritiky na festivalu Prix Italia a Hlavní cenu na festivalu v Monte Carlu.

Anděl blažené smrti (Anděl blažené smrti) 1965

I takový mistr slova a zápletek, jakým byl Jan Procházka, se občas strefil vedle. Ač se velice snažil, jeho špionážní historka o hledání nacistického archivu, ukrytého kdesi na Vysočině pod náhrobkem, je hodně přepjatá. A nepomohla ani módní dokumentarizující stylizace, která jen zvýrazňuje vyumělkovanost celého syžetu.

Vojna a mír I: Andrej Bolkonskij (Voyna i mir I: Andrey Bolkonskiy) 1965

Rok 1805. V Petrohradu vychází Manifest o vypovězení války Francii. Rusko se spojuje s Anglií a Rakouskem proti Napoleonovi Bonaparte, který již uchvátil půl Evropy … V salónu dvorní dámy carevny, Anny Šerer, v domech hraběte Rostova a knížete Bolkonského, na plesech i v salónech petěrburské a moskevské smetánky se s obavami hovořilo o vojenské akci proti – jak se domníval Pierre Bezuchov – největšímu člověku na světě. V Moskvě umírá starý hrabě Bezuchov a jeho syn – levoboček – získává moc nad obrovským majetkem. Kníže Andrej Bolkonskij, který nechal ženu Lízu v péči starého knížete, se stává pobočníkem generála Michaila Kutuzova. Padesátitisícová ruská armáda pod velením Kutuzova vstupuje na rakouské území, aby se spojila se svazovou armádou rakouského generála Macka a ke společnému postupu proti Napoleonovi. Čeká je bitva u Slavkova, od té doby nazývaná ,,bitvou tří císařů“.Toto gigantické, výpravné filmové dílo, natočené na motivy stejnojmenného románu velkého ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, vzbudilo nadšené ovace filmových kritiků po celém světě. K natáčení scén z bitev, jako například Bitvy u Borodina nebo požáru Moskvy v roce 1812 byla povolána pravidelná armáda a také jízdní pluk, vytvořený speciálně pro tento účel. Exteriérových natáčení se v davových scénách účastnilo více než 120 000 vojáků. Pro potřeby produkce bylo vytvořeno více než 35 000 kostýmů. Detaily z všedního, každodenního života v Rusku devatenáctého století, dobové kostýmy, společnost a její zvyky, psychologické portréty a hrdinství národa, sláva ruských zbraní – to vše přitahuje diváka stejnou měrou jako milostný příběh úchvatné Nataši Rostovové a knížete Andreje Bolkonského.

Hrdina má strach (Hrdina má strach) 1965

Vcelku krotká moralita zdůrazňuje osobní statečnost. Když ustrašený úředníček na kterémsi vysokém úřadu nedopatřením projeví rozhodný názor, není potrestán, ale naopak povýší. Televizní režisér František Filip zužitkoval satiricky zacílenou divadelní předlohu Jaroslava Dietla, avšak počínal si přece jen opatrnicky. Rudolf Hrušínský v hlavní úloze pronáší působivé vnitřní monology, v nichž komentuje své počínání, zevrubně zkoumá pohnutky u sebe i svého okolí.

Čingischán (Genghis Khan) 1965

Příběh o legendárním mongolském vojevůdci, sjednotiteli kočovných kmenů a utlačovateli Západu. Film ho ukazuje jako malého chlapce, odvážného vůdce partyzánů, spojence čínského vládce a zachránce říše proti nájezdným barbarům. Čingischán, to je nelítostný boj, luxus a nekonečná touha po moci.

Puščik jede do Prahy (Pushchik edet v Pragu) 1965

Dětský film: Přátelství uzavřené v mezinárodním pionýrském táboře v Artěku je zpečetěno darem živého medvíděte… Pedagogové se obávali, že by film mohl inspirovat malé diváky k nepředloženým činům, ale ani děti nebraly tuhle hodně vymyšlenou historku vážně…

Alibi na vodě (Alibi on the Lake) 1965

Dvojice oblíbených kriminalistů, major Tůma a kapitán Líbal, se pouští do dalšího záhadného případu, zasazeného tentokrát do prostředí filmařů a manekýnek. Režisér Konrád chce natočit svůj nový film polodokumentárním způsobem. Ukryje manekýnku Zuzanu Kroftovou na hausbót zakotvený v malé zátoce a tajně natáčí pátrání policie po zmizelé dívce. Zajímavý pokus se změní v drama ve chvíli, kdy je Zuzana skutečně zavražděna. Kriminalisté se pouští do nesnadného vyšetřování, neboť téměř všichni v neustále se rozrůstajícím seznamu podezřelých mají alibi. Situaci komplikuje nejen odhalení obchodu s pornografickými pohlednicemi, ale také další vražda. Teprve neobvyklá metoda, kdy hluchoněmý rybář Lebeda odezírá ze rtů lidí zachycených na Konrádově filmu, vede k odhalení pachatele…

At‘ žije republika (Long Live the Republic) 1965

Trpká mozaika líčí konec druhé světové války na moravském venkově očima malého kluka. Olin má od svého otce za úkol převést do bezpečí jejich kobylu. Tu mu seberou ustupující němečtí vojáci a hrdina se začne obávat otcova hněvu. Potká se i s přicházejícími Rusy… Jednoduchou zápletku obestírá předivo vzpomínek, představ a snů. Lyrické i syrové obrazy ukazují ústrky, jež Olin zažívá od svých vrstevníků, jeho nevraživost vůči surovému otci i jeho lásku k matce. Úvaha o pokřivené české mentalitě se objevuje hlavně ve finále, kde venkované doženou k sebevraždě údajného kolaboranta. V jiné přízračné scéně Olin uvidí své rodiče s nakradeným majetkem… Film byl také uváděn jako Já a Julina a konec veliké války.