Filmy žánru: Psychologický

Tiché místo (A Quiet Place) 2018

Lee a Evelyn (jeho životní partnerka ) Abbottovi vychovávají tři děti. Všichni jsou zatím naživu. Velmi rychle si totiž osvojili pravidla, která začala platit po Jejich příchodu na Zemi. Kdo jsou ti Oni? Nikdo neví. Ví se jen to, že mají mimořádně vyvinutý sluch a každičký zvuk přiláká jejich pozornost. A jejich pozornost pro lidi znamená jistou smrt, což záhy na vlastní kůži poznají i Abbottovi. Ti dosud jako jedni z mála přežívali i díky tomu, že je jejich nejstarší dcera Regan neslyšící, a tak pro ně byla znalost znakové řeči absolutní nutností i v normálních dobách“. Kromě toho vyvinuli na odlehlé farmě, kde žijí, celou řadu bezpečnostních opatření, jež je mají chránit, počínaje zvukově izolovaným sklepem a konče molitanem obalenými kostkami k Monopolům. Bude to ale k bezpečí stačit? Takový život totiž připomíná tanec v minovém poli a čekání na jednu jedinou, leč osudovou chybu. Evelyn je navíc těhotná a termín porodu se kvapem blíží. A některé životní události se bez křiku jednoduše neobejdou.

Den pro mou lásku (Den pro mou lásku) 1976

Režisér Juraj Herz tentokrát překvapil citově působivým příběhem o manželské dvojici, která se musí vyrovnat s tragickou událostí, které ničivě zasáhla do jejího soužití. Režiséru se podařilo i v časech vypjaté normalizace vyprávění zbavit jakýchkoli politických odkazů, hrdinové si žijí jakoby navzdory době, uzavírajíce se do svého soukromí, do svých radostí i strastí… Všimneme si téměř karnevalového veselí, když i s kamarády podnikají bezmála happeningové akce, smyslem pro nenápadné postižení všední tváře velkoměsta (podíl kameramana Jiřího Macháně na lyrizaci obrazu je nesporný). Režisér nikde nepodlehl svodům melodramatu, příběh líčí střízlivě i emočně vypjaté scény. Film upoutal na svou dobu odvážnou, byť něžně natočenou milostnou scénou.

Dlouhé horké léto (The Long, Hot Summer) 1958

Do povodí slavné řeky Mississippi za horkého léta roku 1957 se můžete vypravit v americkém dramatu o životě jedné farmářské rodiny. Paul Newman je mladý, ctižádostivý muž, který je neprávem pronásledován špatnou pověstí. Usadil se v malém městečku a snaží se začít znova, ale pověst o něm dorazila až sem…

Matka noc (Mother Night) 1996

Stal se obětí nesmyslné války a nyní musí dokázat svoji nevinu. Nick Nolte ve vynikající filmové adaptaci slavného románu Kurta Vonneguta Jr. O knihách Kurta Vonneguta Jr. se říká, že jsou nezfilmovatelné. A je pravda, že na předělávání textů tohoto autora už si vylámala zuby pěkná řádka režisérů. Nikoli však Keith Gordon, kterému i díky skvělému obsazení vzešla z rukou možná nejlepší vonnegutovská adaptace vůbec. Hlavním hrdinou posmutnělého špionážního dramatu s příměsí černé komedie je (Nickem Noltem excelentně ztělesněný) Howard W. Campbell – americký dramatik, který od mládí vyrůstal v Německu a žije v něm i teď, po nástupu nacismu. Popravdě mu, coby zcela apolitickému člověku, který se zajímá především o svoje psaní a o milovanou choť Helgu, příchod Hitlera ani nijak moc nevadí. S hákovými papaláši se schází jen když to vyžaduje společenská etiketa, žije si tichým životem ve svém vlastním světě. Jednoho dne za ním ale přijde agent americké rozvědky Frank Wirtenan (legendární komediální herec John Goodman) a předestře Cambellovi zajímavou nabídku: potřebuje spolehlivého člověka, který by se infiltroval do nacistického propagandistického vysílání pro americké vojáky, vynášel odtamtud interní informace, vkládal naopak coby moderátor do svých slov šifrované vzkazy a v případě nouze byl schopen i menší diverze. Cambell se mu přitom zdá jako ideální kandidát. A spisovatel kupodivu přijímá. Jen svoji novou práci pojímá až příliš přesvědčivě. Patnáct let po válce, kdy už žije v New Yorku, pak jistý bulvární plátek znovu vytahuje jeho příběh na povrch. Jen s tím rozdílem, že už nežije nikdo, kdo by mohl Campbellovi dosvědčit, že nebyl skutečným nacistou a fanatickým přívržencem Třetí říše. Ve vedlejších rolích se objevují Alan Arkin, Sheryl Leeová, mladičká Kirsten Dunstová a na pár vteřin i sám Kurt Vonnegut Jr.

Zločin z lásky (Crime d’amour) 2010

Christine je prototyp veleúspěšné ženy. Je v čele francouzské pobočky velké nadnárodní firmy, je bohatá, krásná, žije v luxusu a není nic, co by si nemohla dopřát. Zároveň je však chladná, tvrdá a nenápadně s lidmi manipuluje. Mladičká Isabelle v ní spatřuje svůj vzor a zprvu Christine ve všem věří. Když si však přivlastní její nápad a pošle jí na služební cestu se svým milencem Philippem, Isabelle pozná, že má před sebou člověka bez skrupulí, který si s ní pohrává, a který ji nikdy nenechá vedle sebe vyniknout.Když Isabelle stráví s Philippem noc Christine zaútočí a poníží ji před všemi spolupracovníky. Začíná boj nejen o místo na slunci, ale i o život. Známý francouzský režisér Alain Corneau, jeho tvorbu si v České televizi připomene filmy Volba zbraní a Policejní kolt vzor 357, obsadil do jedné z hlavních rolí světovou hvězdu Kristin Scott Thomasovou.

Kočár do Vídně (Kočár do Vídně) 1966

Komorní psychologické drama osvědčené autorské dvojice je křehkou studií o přerodu strachu až do nenávisti. Na pomstu připravená Krista (jedna ze životních úloh I. Janžurové), kterou dva němečtí vojáci na sklonku války přinutí, aby je svým vozem dovezla k rakouské hranici, den poté, co Němci oběsili jejího muže, nakonec nedokáže nepřítele zabít a zoufalou útěchu najde v objetí vyděšeného mladičkého vojáka (nesnesitelně dlouho živené napětí explodovalo do nečekaně lidského, milostného sblížení). Film kromě nevšedního tématu zaujme originální poetikou: napjatá, tiše hrozící atmosféra opuštěného lesa koresponduje s pocity protagonistů, mlčenlivost jako nemožnost dorozumění, skrývaná nenávist a zloba jsou zřetelné v zámlkách, detailech, gestech, výrazu tváří. Působivé je i vizuální ztvárnění a hudba varhanních skladeb. Film relativizuje zdánlivě jasný pojem spravedlnosti, zamýšlí se nad tragédií znecitlivěného automatického konání, hrdinové připomínají nevinné oběti nezastavitelného válečného běsnění. Strhující memento proti fanatickému aktu pomsty, proti zlobě a nenávisti, přináší katarzi z tragického pocitu. Dílo bylo dlouhý čas zakázané a označené za hanebný ideový paskvil.

Záhadné paničky (Sechzehneichen) 2012

Laura a Nils se chtějí odstěhovat z velkoměsta na předměstí se svou malou dcerkou Fanny, daleko od znečištěného vzduchu. Jenže místo, které si vybrali je bránou do komunity s názvem Šestnáct dubů. Stráž u brány kontroluje nové příchozí a nikdo se nedostane dovnitř bez povolení. Jak se zdá, je to bezpečné a zdravé prostředí pro malou Fanny. Ale na uvítacím večírku se sousedy začne mít Laura podezření, že je zde něco divného. Všechny ženy jsou úžasně krásné a s věčně dobrou náladou, kterou jim udržují tabletky od místního lékaře. Všichni muži se dobře baví- a když Nils na doporučení zapne pozdě v noci  televizi, vidí ve filmu pro dospělé hrát někoho, kdo vypadá hodně podobně jako jejich sousedka Marlene…

Žena z pátého patra (La femme du Vème) 2011

Americký spisovatel Tom Ricks (Ethan Hawke) přijíždí do Paříže, aby byl blíž své dceři, která tam žije s jeho bývalou manželkou. Tom je úplně na mizině, a tak vezme místo jako noční stráž místního zločineckého bosse. Sedí v kanceláři v suterénu a jeho jediným úkolem je stisknout tlačítko, když zazvoní zvonek. Tom doufá, že díky klidné nenáročné práci se bude moci soustředit na svůj nový román. Když se seznámí s Margit (Kristin Scott Thomas), začne být však jeho život mnohem zajímavější. Tato tajemná a elegantní vdova stanoví pro jejich schůzky zvláštní pravidla: může se s ní vidět pouze v jejím bytě v pátém patře, přesně v pět odpoledne, dvakrát v týdnu. Tom se nesmí vyptávat na nic ohledně její práce nebo její minulosti. Brzy začnou umírat lidé z Tomova okolí a on začne věřit tomu, že do jeho života vstoupila temná síla, jež trestá všechny, kteří v poslední době udělali něco špatně. Když ho policie obviní, že zavraždil svého souseda, použije Tom své návštěvy u Margarit jako alibi. Jenže následně zjišťuje, že na této adrese žila jeho záhadná přítelkyně naposledy před patnácti lety…

Jsem vrah (Jestem morderca) 2016

Případ Zdisława Marchwického zřejmě nedá Macieji Pieprzycovi spát ještě dvacet let poté, co natočil dokument pojednávající o (možná nespravedlivě odsouzeném) sériovém vrahovi. Jeho zájem však nevyplývá z nezralé fascinace tématem, které nepochybně vzbudí senzaci, ale z pobouření a přirozeného lidského nesouhlasu s tím, že státní mašinerie zničila život pravděpodobně nevinného člověka. Bezmoc vyplývající z tohoto protestu nalezla výraz v umělecky zdařilém kinematografickém díle.

Pátek čtrnáctého (Pátek čtrnáctého) 2003

Psychologický příběh začíná téměř nevinně schůzkou dvou mladých lidí ve sklepních prostorách předměstského domu. Koketní a nudící se dívka, nevybírající si příliš mezi svými milenci, vyvolá svou nečekanou odmítavostí u svého protějšku nevypočitatelnou reakci. Nejenže chlapec dívku znásilní, ale v obavě před prozrazením ji zabije. Toto vše vidí malý kluk, který bloumá prázdninově opuštěným domem a stane se tak pro vraha nepohodlným a nebezpečným svědkem. Psychologickým a později i fyzickým soubojem těchto dvou nerovných protivníků, kteří vlastně ani protivníky nejsou, vrcholí příběh o vině a trestu a současně o zvláštním přátelství a věrnosti. V hlavních rolích uvidíte Lukáše Vacka, Jana Dolanského a Igora Bareše.