Filmy žánru: Psychologický

Svědomí (Svědomí) 1948

Karel Doležal, pojišťovací úředník a vzorný otec rodiny, odjíždí na služební cestu se svou sekretářkou Vlastou. Po společně strávené noci se oba vrací domů. Díky malé chvilce nepozornosti však přejedou chlapce. Karel z místa činu ujede. Nikomu neřekne, co se stalo. Když si pak v novinách přečte o tom, že chlapec nehodu nepřežil, začnou ho tížit výčitky svědomí. Svěří se své ženě o nehodě, nikoliv o nevěře. Vše zaslechne jejich syn Jirka. Otec mu byl vždy vzorem, a proto se s jeho vinou nechce smířit.

Probuzení (Probuzení) 1959

Delikventní mládež se bezcílně toulá a páchá nepravosti. Jen málokomu se však podaří vymanit se z vlivu takové party. Mezi takové šťastlivce se zařadí i dívka vyrostlá v dětském domově – již napravená a polepšená vzpomíná na svou temnou minulost.

Nevěstinec (L’Apollonide – souvenirs de la maison close) 2011

Přelom devatenáctého a dvacátého století – období velkých sociálních změn – postihl také proslulé pařížské nevěstince. Uzavřenému světu, v němž se na jedné straně nabízela krása a potěšení ale i ponížení a bolest, hrozil zákaz. Francouzský režisér Bertrand Bonello vyšel v příběhu o vzpomínkách z nevěstince“ ze současné sociologické studie o pařížských domech lásky“ na přelomu století. Filmový obraz prostitutek a jejich zákazníků zbavil lechtivého a povrchního pozlátka, který nahradil o poznání živočišnější atmosférou. Do popředí se dostávají autentické osudy dívek, jejich rivalita i přátelství, ale i dobové volání po obratu k rádoby humánnější společnosti.

Hra na zajíčka (The Bunny Game) 2010

Po loňském extrémním nářezu Srbský film se i letos ti nejotrlejší diváci mohou tetelit na další dávku kontroverzní a šokantní podívané. Hra na zajíčka bývá titulována jako dlouho očekávané proplesknutí pro americké horory, s čím lze pouze souhlasit. Až na zářné výjimky se produkce hollywoodských studií i indie sféry poslední roky plahočí v močálu schematických selanek oplývajících trapnými lekačkami, žurnálovými postavami a jalovými klišé. Filmová hrůza se omezuje jen na popcornové čajíčky a filmy, které dokáží diváky opravdu zadupat do sedaček, jsou jako zrnka zlata v řečišti plném marasmu. Jedním takovým zrnkem je právě režijní debut kameramana Adama Rehmeiera o prostitutce, jež padne do rukou řidiče náklaďáku, který ji soustavným terorem promění ve svého mazlíčka. Tvůrci natáčení pojali coby iniciační masochistický zážitek, takže vysoce estetizované dílo vzniklo jako záznam reálného týrání, jemuž se dobrovolně podrobila hlavní aktérka. Nikdo ze zúčastněných o společném výplodu nemluví jako o filmu. Podle nich je to monstrum negativní energie, jež během improvizovaného natáčení žilo vlastním životem a jemuž se oni podřizovali. Hlavní silou snímku ovšem není ani tak povaha zobrazovaných věcí, nýbrž sugestivní formální koncept. Hra na zajíčka představuje maximálně účinné prolnutí postupů hororu, torture porn snímků, experimentální kinematografie i videoartu. Je to audiovizuální sinusoida psychického teroru a agónie. Diváci jako by se sami ocitali uvnitř hermetického prostoru přívěsu, kde je atakují sytě černobílé expresivní obrazy a drásavá noisová kakofonie skřeků, zesílených ruchů a agresivní hudby

Pytláci (Pytláci) 1981

Emigrantům se v cizině málokdy daří dobře, a proto se často vracívají do vlasti. Aspoň to tvrdí film Pytláci. Jenže dlouhé roky odloučení i odlišné zkušenosti zaviňují odcizení, navrátilci si přestávají rozumět i se svými nejbližšími. Přesně to postihne hlavního hrdinu, jenž nedokáže porozumět změnám, kterými prošla česká vesnice. Ani se synem, ani s manželkou nenalezne společnou řeč. Přestože režisér Hynek Bočan vsadil na expresivní zobrazení, základním problémem příběhu zůstává jeho neživotnost.

Kým sa skončí táto noc (Kým sa skončí táto noc) 1965

V luxusním baru ve Vysokých Tatrách se tak jako každý večer potkávají náhodní hosté. V místě, kde by se měli uvolnit a bavit, vyplouvají útržkovitě a v náznaku na povrch jejich traumata, prohry, sebeklamy, nesplnitelné sny a naivní iluze.

Plyšový medvídek (L’ours en peluche) 1994

Jean Riviere je celosvětově vyhlášený porodník. Na jeho klinice rodí dámy z těch nejbohatších kruhů. Jean má krásnou ženu, dospívající dceru, ale také mnoho vedlejších vztahů, některé na delší dobu, jiné na jedinou noc. Jeho klidný a sobecký život přeruší telefonát, který mu vyhrožuje smrtí. Riviere pátrá po motivu hrozby, až mu neznámý připomene jednu noc, na kterou už dávno zapomněl a která pro něj nic neznamenala. Riviere hledá někoho, kdo by s ním sdílel jeho obavy a podpořil ho, ale… Film je adaptací románu známého spisovatele Georgese Simenona.

Tiché místo (A Quiet Place) 2018

Lee a Evelyn (jeho životní partnerka ) Abbottovi vychovávají tři děti. Všichni jsou zatím naživu. Velmi rychle si totiž osvojili pravidla, která začala platit po Jejich příchodu na Zemi. Kdo jsou ti Oni? Nikdo neví. Ví se jen to, že mají mimořádně vyvinutý sluch a každičký zvuk přiláká jejich pozornost. A jejich pozornost pro lidi znamená jistou smrt, což záhy na vlastní kůži poznají i Abbottovi. Ti dosud jako jedni z mála přežívali i díky tomu, že je jejich nejstarší dcera Regan neslyšící, a tak pro ně byla znalost znakové řeči absolutní nutností i v normálních dobách“. Kromě toho vyvinuli na odlehlé farmě, kde žijí, celou řadu bezpečnostních opatření, jež je mají chránit, počínaje zvukově izolovaným sklepem a konče molitanem obalenými kostkami k Monopolům. Bude to ale k bezpečí stačit? Takový život totiž připomíná tanec v minovém poli a čekání na jednu jedinou, leč osudovou chybu. Evelyn je navíc těhotná a termín porodu se kvapem blíží. A některé životní události se bez křiku jednoduše neobejdou.

Den pro mou lásku (Den pro mou lásku) 1976

Režisér Juraj Herz tentokrát překvapil citově působivým příběhem o manželské dvojici, která se musí vyrovnat s tragickou událostí, které ničivě zasáhla do jejího soužití. Režiséru se podařilo i v časech vypjaté normalizace vyprávění zbavit jakýchkoli politických odkazů, hrdinové si žijí jakoby navzdory době, uzavírajíce se do svého soukromí, do svých radostí i strastí… Všimneme si téměř karnevalového veselí, když i s kamarády podnikají bezmála happeningové akce, smyslem pro nenápadné postižení všední tváře velkoměsta (podíl kameramana Jiřího Macháně na lyrizaci obrazu je nesporný). Režisér nikde nepodlehl svodům melodramatu, příběh líčí střízlivě i emočně vypjaté scény. Film upoutal na svou dobu odvážnou, byť něžně natočenou milostnou scénou.

Dlouhé horké léto (The Long, Hot Summer) 1958

Do povodí slavné řeky Mississippi za horkého léta roku 1957 se můžete vypravit v americkém dramatu o životě jedné farmářské rodiny. Paul Newman je mladý, ctižádostivý muž, který je neprávem pronásledován špatnou pověstí. Usadil se v malém městečku a snaží se začít znova, ale pověst o něm dorazila až sem…