Filmy žánru: Dokumentární

Poslední pozdrav sondy Cassini (Horizon: Goodbye Cassini – Hello Saturn) 2017

Miliardy let od domova. Takřka bez paliva. Prakticky na konci cesty. Po třináctileté misi za tajemstvími Saturnu se sonda Cassini vydala k neodvratnému konci. Shořela v plamenech a stala se součástí planety, kterou předtím pečlivě sledovala a zkoumala. Jejím posledním úkolem bylo zamířit do srdce Saturnu. Snímek oslavuje a shrnuje všechny výjimečné poznatky mise, která změnila pohled na naši sluneční soustavu. Vůbec poprvé jsme si mohli prohlédnout zvláštní nové světy s gigantickými ledovými gejzíry, skryté podzemní oceány, ve kterých by mohl existovat mimozemský život, nebo úplně nový měsíc zanořený mezi velkolepé Saturnovy prstence. Vychutnejte si Poslední pozdrav sondy Cassini a dejte jí sbohem.

Taylor Swift: Reputation Stadium Tour (koncert) (Taylor Swift: Reputation Stadium Tour (koncert)) 2018

Divoký Yellowstone: Oheň a led (Wild Yellowstone: Fire And Ice) 2018

Yellowstone je výzvou pro každé zvíře, které žije v divočině Rocky Mountain. V létě musí mezi sebou bojovat o jídlo, teritorium a partnery, v zimě zase svádí boj o přežití.

Divoký oceán 3D (Wild Ocean 3D) 2008

Staňte se svědky jedinečného přírodního úkazu migrace ryb a nechte se vtáhnout pod vodu u pobřeží Wild Coast v Jižní Africe, kde probíhá lačné krmení a impozantní boj o přežití. Pod mořskou hladinou se pravidelně střetávají velryby, žraloci, delfíni, lachtani, terejové a miliardy ryb s nejvíce nenasytným predátorem, kterým je člověk.

Byla jednou jedna kráva (Au bonheur des vaches) 2017

Zásobárna masa, cisterna na mléko, dodavatel kůží a zemědělský stroj v jednom. A přitom se za jejich velkýma očima skrývá citlivé a inteligentní zvíře, které neprávem podceňujeme… Všechno se odehrálo někdy před jedenácti tisíci lety v době, kdy krávy ještě byly divokými pratury. Asi tak osmdesátihlavé stádo si tehdy ochočil náš předek člověk kromaňonský. Pratur rostl, pomalu se vyvíjel a postupně se z něho stala kráva. A tak začal tento neuvěřitelný příběh domácího zvířete, který pokračuje až do současnosti. Krávy jsou natolik součástí naší historie a naší krajiny, že už je ani nevnímáme, ba dokonce je přehlížíme. Budeme vám vyprávět příběhy dokonce tři, abychom tuto nespravedlnost napravili.

Food Choices (Food Choices) 2016

V Mosulu (V Mosulu) 2018

Šoková terapie reportáží z válečné fronty. Nebojácné svědectví z nelítostné bitvy s Islámským státem v ruinách města, které jedna z největších katastrof naší doby obrala o duši. natáčela v prvních frontových liniích a zachytila tak syrově a bez příkras pravou podobu války… Režisérka Jana Andert se na podzim 2016 vydala do Iráku, aby strávila osm měsíců v první bojové linii, kde žila a točila s Golden Division, elitní jednotkou irácké armády. Do této situace se vydala dobrovolně, na vlastní náklady a bez podpory jedné z velkých zpravodajských stanic, pro které obvykle pořizuje filmový a fotografický materiál. Nechtěla být totiž svázána bezpečnostními pravidly, která redaktorům nařizují, kam až můžou zajít. Jana chtěla být prostě v první linii.

Moje dcera Anna Franková (Meine Tochter Anne Frank) 2015

Amsterodam 1945, Otto Frank se vrací z Osvětimi. Přežil holokaust, ale jeho milovaná žena Edith a dcery Margot a Anna nikoliv. Sekretářka Otty Franka uchovávala deník jeho dcery, poznámky a bohatou sbírku volných listů, kde Anna popisuje tvrdou dobu, v níž byl život pro židy v Amsterodamu i jinde skoro nemožný. Díky jejím písemným záznamům Otto zjistil, jak Anna skutečně viděla jejich každodenní život v utajeném zadním traktu, jak osaměle se často cítila a jaký měla ustavičný strach z prozrazení. Při přepisování diáře Otto zjistil, jak málo o své dceři Anně věděl. Dramatizace, dokumenty a archivní materiál společně s novými a překvapivými rozhovory s jejími kamarády umožní divákům nahlédnout do Annina světa a jejího příběhu. Ve světě slov Annina deníku si vyvoláme její strachy, sny, lásky a touhy, její představu možné budoucnosti i realitu náhlého konce.

Pompeje: Záhada lidí zmrazených v čase (Pompeii: The Mystery of the People Frozen in Time) 2013

V roce 79 desítky tisíc lidí v Pompejích a blízkém Herkulaneu zemřelo, když vybuchla sopka Vesuv. Po desítky let se věřilo, že oběti se udusily, když byly pohřbeny spadem popela a pemzy ze sopky. Avšak nyní nám věda vykresluje zcela jiný obraz katastrofy a důvodů, proč zemřelo tolik lidí. Série zkoumá příčiny smrti, sopečný fenomén zvaný pyroklastický tok, a využívá nejmodernější rentgenové technologie ve snaze rekonstruovat dvě oběti – anonymního muže z Pompejí a Bella Donnu z Herkulanea.

Oběť nejvyšší (Oběť nejvyšší) 2014

Před 40 lety se upálil Jan Palach. Jeho protest následovali další. Jaký vliv měly a mají tyto události na naši společnost? Archivní materiály glosují jejich tvůrci i pamětníci. Před čtyřiceti lety – 16. ledna 1969 – se na pražském Václavském náměstí polil benzinem a zapálil jednadvacetiletý student Filosofické fakulty UK Jan Palach. Chtěl tímto způsobem protestovat proti důsledkům sovětské okupace Československa v srpnu předešlého roku, apelovat na ostatní, aby nepropadali beznaději a nepřestali usilovat o demokracii. Zemřel za velkých bolestí o tři dny později v nemocnici, přičemž odmítal utišující prostředky, aby si až do konce zachoval jasnou mysl. Dokud byl při vědomí, nejvíc mu záleželo na tom, aby ho lidé nepovažovali za psychopata, aby jeho činu porozuměli. Jeho pohřeb se pak změnil v manifestací národní jednoty a odporu proti okupaci země. Oběť Jana Palacha, stejně jako jeho následovníků, z nichž byl nejznámější mladý student střední školy Jan Zajíc, Evžen Plocek a vlastně všichni, kteří zahynuli ve jménu svobody této země po roce 1948 – to byly nejdůležitější milníky na cestě k Listopadu 1989. Palachův spolužák, dnešní kněz dr. Tomáš Halík, pro ten společný tragický osud mladých životů našel jedno výstižné přirovnání: Bylo to zrno pšeničné, které odumřelo sobě, přineslo užitek stonásobný. Jan Palach se stal národním symbolem – trvá však otázka, do jaké míry byla česká, respektive česko-slovenská společnost schopna dostát hodnotám, které symbolizoval, to jest především tomu, že ideálu má být člověk schopen obětovat nejen pohodlí, ale i život. Ohlasy na jeho čin pomohly jeho mamince překonat hoře, které měla jako matka nad ztrátou syna, řekl farář Jakub Trojan. Nepovažoval jsem to za sebevraždu, nýbrž za sebeoběť s ušlechtilým záměrem, aby nás, kteří jsme se – jak se mu zdálo – začali pomalu přizpůsobovat, vyburcoval. Byla to hluboká lidská výzva, co uděláš se svým životem, když žiješ v nesvobodě? Právě on je jedním z těch, kteří si události a atmosféru před čtyřiceti lety vybavují ve Večeru na téma… Oběť nejvyšší. Mezi dalšími jmenujme Václava Havla, Ivana Medka, Stanislava Milotu. V pořadu zazní i slavné Ticho – píseň Bohdana Mikoláška, kterou složil po smrti Jana Palacha a dodnes je v populární hudbě zřejmě nejcitlivější odraz pocitů a nálady mezi lidmi v druhé polovině ledna roku 1969. Ticho, to byl výraz úžasu a zaskočeného mlčení davu. Získalo však také úplně jiný význam v příštích dvaceti letech, kdy se o Palachovi a jeho následovnících mluvilo jen potichu a šeptem. Situace v zemi byla politicky velmi špatná: nejvyšší politická elita absolutně selhala, po ruských bajonetech se k moci vyšplhali poslušní přisluhovači a zaskočení reformní komunisté jim přepouštěli jednu pozici za druhou. Hřbety se ohýbaly ze strachu o zaměstnání či proto, aby děti mohly studovat. Přesto však řada lidí po letech demonstrovala a během slavného lednového týdnu v roce 1989 přetavila Palachův odkaz v předzvěst tzv. Sametové revoluce.